Tohle radši škrtni

Na začátku byl běžný komentář o tom, jak ministři turecké vlády rozprodávají zahraničním investorům státní majetek. A na konci rezignace autora, jednoho z nejuznávanějších novinářů v Turecku, na post hlavního komentátora deníku Hürriyet. Osmasedmdesátiletý Oktay Ekşi začal novinářskou dráhu v roce 1952, pro svůj domovský deník psal 44 let a 36 let byl hlavním komentátorem. Položila jej jediná věta, v níž popsal současnou tureckou realitu jako „výsledek povahy a chování lidí, kteří by byli ochotni prodat svou matku“. A právě toto výbušné přirovnání odstartovalo v Turecku další kauzu, která všem připomíná, že situace tamních novinářů se navzdory modernizaci celé země rok od roku zhoršuje.

Špatné zprávy

Pod tlakem vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana jsou novináři vyhazováni ze svých pozic, jsou proti nim vedeny soudní procesy a často za svou kritiku politické elity končí ve vězení. Podle organizace Reportéři bez hranic se situace stale zhoršuje. Zpráva, kterou organizace monitorující postavení tisku na celém světě vydala koncem loňského října, uvádí, že Turecko spadlo v seznamu 178 zemí ze 122. místa na 138. Je to historicky nejhorší pozice (těsně za Tureckem je v seznamu Etiopie a pro novináře pověstně nepřátelské Rusko; Česká republika je na 24. místě).

Během osmi let vlády AKP Turecko prožívá jednu z ekonomicky nejúspěšnějších epoch historie. Umírněně…