Editorial: Nepopulární doktoři

V Česku se zřejmě nenajde mnoho lidí, kteří by neslyšeli o nebývalé vzpouře lékařů a o jejich akci Děkujeme, odcházíme. O protestu se referuje dnes a denně, navíc v souvislosti s možným kolapsem zdravotnictví, což tu ještě nebylo. Lékaři tady tradičně jsou velmi populární. Jde o náročné a respektované zaměstnání a navíc má svou „uniformu“, bílý plášť. A tak jako v Americe způsobil film Top Gun popularizaci vojenského letectví, u nás se Nemocnice na kraji města postarala o popularizaci nemocničních lékařů.

Tak jak je možné, že veřejnost není na straně lékařů? Jak je možné, že podle průzkumů veřejného mínění jejich akci neschvaluje až sedmdesát procent dotázaných? Vždyť navíc každý ví, že si lékaři opravdu vyšší platy zaslouží.

Důvodů je více. Slabinou se ale ukazuje zejména to, co se zpočátku zdálo jako výhoda. Lékaři si najali profesionální PR agenturu, která vymyslela a řídí protesty, jež mají jasné motto: Když nám nezvednete platy, balíme to a jdeme pryč. První chybou bylo už heslo „Náš exodus, váš exitus“. Ano, je to nadsázka, ale nepatřičná, a jestli se jí někdo nemá dopouštět, tak lékaři. Heslo veřejnost mnohdy bere vážně, a tak se ptá: Jestli víte, že váš odchod ohrožuje naše životy, jak můžete odejít? Respektive jak můžete koordinovat odchod tolika doktorů? Co jsme vám udělali? Jakže se jmenuje ta vaše přísaha?

Nešťastné je i načasování. Akce přichází v době, kdy jsou všichni nuceni šetřit. Touha stavět se na stranu nějakých protestů je proto mnohem menší.

Doktoři mají také smůlu v tom, že po delší době stojí v čele rezortu zdravotnictví velmi kultivovaný pán, navíc sám lékař a odborník Leoš Heger. Kdyby proti sobě měli někoho, jako byl Tomáš Julínek, možná by vzbuzovali větší lítost, ale takhle se mnohdy zdá sympatičtější ministr, který řeší nepříjemnou situaci.

Dodejme ještě jeden, možná subjektivní problém – nepůsobí zrovna ideálně, když sledujete retro zprávy z roku 1986 a vidíte tam budovatele nesvobody, kolaborantského redaktora Hrabovského, který pár minut nato v již současných Událostech vystupuje jako hlavní tvář probíhajícího protestu lékařů.

Je jasné, že doktoři se hlásí jen o svá práva a mají pravdu. Není sporu o tom, že jejich odchod nás poškodí. Zároveň je ale zřejmé, že dnešní ministr prostě nemůže věc tak rychle vyřešit. Je nutné provést systémové kroky, se kterými by mu měli lékaři pomoci, a ne naopak. Problém je navíc komplikovanější, což dokazuje i náš článek v rubrice Společnost na str. 35–37.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY