Dopisy

KLUCI Z KOLA VEN
RESPEKT 1/2011

V článku v rámečku s titulkem Tři pilíře úspěchu nás s manželem zarazila hned první věta. Konkrétně to, že by desetileté dítě mělo znát úhel mezi hodinovými ručičkami, kdy jedna ukazuje 9.45 a druhá 10.05 hodin. Asi jsme neporozuměli zadání, ale nenapadá řešení. Celkem v tomto příkladu tedy vystupují čtyři ručičky – dvě hodinové a dvě minutové (ale i těm se asi říká občas hodinové)? Které dvě ručičky jste měli na mysli?

Ještě že už nemusíme na základku, zhoršili bychom český průměr…

Anna Ptáčková

Pro pochopení mělo být uvedeno, že jde o vypočtení úhlu mezi dvěma VELKÝMI hodinovými ručičkami, jde tedy o dva ciferníky. Celý ciferník pak má 360 stupňů, je rozdělen na 12 dílků, jeden dílek je 30 stupňů a každá minuta tak odpovídá čtyřem stupňům.

POLITIKA JE POKEROVÁ HRA
RESPEKT 1/2011

K vynikajícímu rozhovoru s Vítem Bártou mám jen malou technickou poznámku. Když už latinsky, pak pokud možno správně, jinak lépe česky. Výraz „qui bono?“ neznamená vůbec nic. Ono úsloví zní „cui bono?“. Často se v tomto chybuje.

Tvar qui je vztažné zájmeno mužského rodu jednotného i množného čísla v 1. pádě, znamená tedy který/kteří/jenž/již, což by byl dohromady nonsens. Kompletní skloňování zájmena kdo má tyto tvary: quis, cuius, cui, quem, quo (kv se ve 2. a 3. pádě mění na k).

Zdravím, dr. Novák

JOCH NA ŠPATNÉ ŽIDLI
RESPEKT 1/2011

Úvodem k mým výhradám ke komentáři Petra Třešňáka si dovoluji uvést několik informací k mé osobě. Je mi 77 let, v manželství žiji 54 let (v roce 2006 jsme oslavili „zlatou svatbu“), rozvedený jsem nebyl, máme dvě děti a obě vysokoškolsky vzdělané a obě nám dělají radost. Toť vše.

Dovoluji si proto vyjádřit plný souhlas s názory Romana Jocha na velice důležitou funkci manželské rodiny. Proto mě překvapuje autorovo jisté zlehčení, uvedené v článku.

K tomu dodávám, co mi dnes na stavu naší demokratické společnosti v souvislosti s daným tématem vadí:

– hluboce podceňovaná funkce muže, živitele rodiny (manželské i nemanželské). Příčinu lze hledat i v silných emancipačních snahách žen, vyjádřených v extrémních projevech feministických hnutí;

– v mnoha případech neskutečná zátěž, kladená na muže v rodině, související s pracemi v domácnosti a při péči o děti. K tomu nutno uvést nové dimenze práce mužů ve všech sociálních vrstvách i povoláních. Krátce řečeno – „dělník, úředník i manažer nesmí v kapitalistickém systému hledět na zákonnou pracovní dobu a občas je nucen ji prodloužit“. To je skutečnost a je to správné;

– přehnaná liberalizace při výchově dětí a mládeže v rodině. Chování dětí, které postrádají respekt k rodičům, hraničí později i s krutostí vůči seniorům (prarodičům);

– absence spravedlivé přísnosti rodičů vůči dětem. Právě toto pan Třešňák odmítá. Výsledkem je neuvěřitelná měkkost obou rodičů a ta často vede až k jejich zesměšňování ve vyjadřování dětí, zvláště v pubertě.

Ing. Petr Lewi, Karlovy Vary