Do Afriky za slečnou Hlaváčkovou

Nikdo neví, kde se narodila a kolik jí vlastně bylo let, nezná se dokonce ani její křestní jméno. Jedno je ale jisté – žena, která před více než sto lety sama putovala tisíce kilometrů pěšky jižní Afrikou, pocházela z Čech a jmenovala se Hlaváčková. Nenápadnou zprávu o ní objevil úplně náhodou před několika lety český velvyslanec v Zimbabwe. Pátrání a literární reflexe jejího nevyjasněného osudu tvoří páteř knihy spisovatelky Edy Kriseové nazvané Necestou slečny H. a dnešní Afrikou. Nejde však o žádný exotický cestopis v pravém smyslu slova či detailní zkoumání života české poutnice, ale spíš o kombinaci obojího: tedy popis osobního zážitku ze dvou pobytů na africkém kontinentu v podobě reportáže spolu s přemýšlením nad tajemným příběhem české cestovatelky formou literární rekonstrukce.

Tu Eda Kriseová opatřila milostnou zápletkou ústící v drama nešťastné lásky k domorodci a nakonec v úprk z trýzně tohoto vztahu. Takové zauzlení se zdá až prostoduše romantické, přesto v sobě skrývá vícerozměrný konflikt. Autorka totiž skrze příběh slečny Hlaváčkové reflektuje své setkání s černým kontinentem, kde se dodnes na mnoha místech praktikují kmenové obřady, přetrvává tu chudoba a panuje brutální násilí. Popisuje tísnivé pocity zástupkyně civilizace, která mezi domorodce nepřinesla téměř nic dobrého. V úvahách o osobním studu a bezmoci jde až do dob otrokářství a kolonizačních zásahů, na druhé straně se ale neváhá konfrontovat ani třeba s přežívající tradicí ženské obřízky.

Téma postavení ženy ve společnosti je vlastně hlavním podtextem knihy: vyprávění o setkáních se ženami v primitivních vesnicích kdesi daleko v buši nebo v křesťanských misiích či s domorodými posluhovačkami v bohatých rezidencích dává vzpomenout na knihy americké spisovatelky Toni Morrisonové. Právě na pozadí takových obrazů Eda Kriseová ve fiktivním dialogu se slečnou Hlaváčkovou domýšlí její příběh, když putuje v jejích stopách a hledá její hrob. I když popisuje, co už o Africe většina lidí asi tuší, její osobní konfrontaci nechybí odvaha a napětí. Díky vhledu do osudu své předchůdkyně dochází až k úvahám o Bohu, samotě, smrti a smíření, navíc její kniha nepostrádá obecně srozumitelnou naději: dokazuje totiž, že i docela zapomenutý lidský příběh může díky osobní empatii znovu obživnout. A to i přesto, že na počátku jsou jedinými existujícími dokumenty dvě fotografie zachycující jen vteřinu jejího života. 

EDA KRISEOVÁ: NECESTOU SLEČNY H. A DNEŠNÍ AFRIKOU
Prostor, 224 stran