Tři pilíře úspěchu

V deseti letech by děti měly znát velikost úhlu mezi hodinovými ručičkami, když jedna ukazuje 9.45 a druhá 10.05 hodin, v osmé třídě by měly umět používat Pythagorovu větu a o rok později vypočítat objem osmihranné bonboniéry. Tedy alespoň podle nových vzdělávacích standardů, které v uplynulých deseti letech vynesly německé školství nad evropský průměr. Úspěch přinesla následující trojkombinace: založení centrálního institutu pro kvalitu vzdělávání, který problémy analyzoval, tlak z Berlína na jejich řešení a jednoduché zlepšováky v regionech. To vše katapultovalo německé žáky v PISA během deseti let v jednotlivých oborech minimálně o pět příček výše.

Po zveřejnění výsledků prvního testování v roce 2000 zavládlo v Německu zděšení. „Naši žáci jsou hloupí,“ titulkovaly tehdy všechny noviny, protože Německo skončilo ve všech oblastech pod evropským průměrem. Ačkoli školství je u našich sousedů v kompetenci jednotlivých spolkových zemí, dali experti na všech úrovních hlavy dohromady a začali vymýšlet, jak žáky na mezinárodním žebříčku posunout o pár stupínků nahoru. Německo je od té doby jedním ze států, jejíž žáci se v uplynulých deseti letech výrazně zlepšují.

Německý trik se dá shrnout do několika bodů – definovat centrální vzdělávací standardy, protáhnout výuku do celého dne (Německo investovalo miliardy eur na přestavbu školních budov, aby mohly nabízet celodenní program), zlepšit vzdělání učitelů, ale především zvýšit autonomii…