Vláda chce dostat deficit veřejných rozpočtů pod tři procenta HDP nejpozději v roce 2014, řekl po jednání o konvergenčním programu premiér. Vstup do eurozóny a přijetí eura tak opět úspěšně posloužily jako důvod, proč napravovat mizerné hospodaření předchozích vlád.
Veřejné finance se potácejí ztemnělou ulicí a nějakým zázrakem jsou na tom stejně jako dnes. Z pohledu politiků tedy neexistuje žádný důvod proč stav veřejných financí zlepšovat. Stačí si jen dále vypůjčit a zaťatou sekeru zamáznout novými dluhopisy. Důsledkem však bude, že více dluhopisů bude potřeba na splácení starých dluhů a úroků, a také to, že cena těchto dluhopisů bude vyšší, než by bylo nutné. Půjčovat malé zemi, která zvětšuje svůj dluh, je riskantnější a taková země za to musí nabídnout prémii v podobě vyšších úroků.
Riziková prémie se odvíjí od toho, jak vyrábíme, vyvážíme, ale i od toho, jak dobře či špatně jednotlivé vlády hospodaří s vybranými penězi. Pokud hospodaření vede k tomu, že se dluhy zvětšují, zvyšuje se i riziková prémie. Naposledy jsme měli rizikovou prémii pod jedním procentem v roce 2005. V minulém roce to bylo 2,1 procenta.
Utěšovat se tím, že někteří naši sousedé jsou na tom stejně či ještě o nějaké ty desetiny hůř, je hloupost vhodná tak leda do předvolebního boje. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Řecko se kvůli své fiskální nedisciplinovanosti a dlouholetému lhaní o stavu veřejných financí dostalo do prekérní situace. Cena za jeho dluhopisy je aktuálně násobně vyšší než ta česká, do budoucna pochopitelně prodražuje jejich splácení. Přitom od roku 2000 byla riziková prémie Řecka nižší než naše a od roku 2002 jsme na tom byli navlas stejně.
Vyprávěnky o tom, jací jsme pašáci, když máme exportní průmysl a do Řecka se přece jezdí jen na dovolenou, nám nepomohou. Neprojdou ani donekonečna omílané nesmysly o politické neprůchodnosti reforem. Pomohou nám skutečné změny ve struktuře veřejných financí. Zapomeňme na chvíli na euro, konvergenční program a podobně. Ty změny jsou nutné především pro nás. Jak dopadne Řecko, jisté není, ale může to pro nás být názorná ukázka toho, kam až se můžeme dostat. Tedy v tom špatném smyslu. Moře nám bohužel bude chybět i nadále.
Autor je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].