Divočina pro lidi

Když před čtyřmi lety vystoupil tehdejší šéf zelených Martin Bursík na kongresu ODS se svým projevem, zářil spokojeností. Liboval si, jak je příjemné vidět, když se i na vrcholném sněmu strany Václava Klause může mluvit o globálním oteplování jako o reálné hrozbě a agendě vlády. Když pak Bursík ve vládě poměrně úspěšně sjednával různé kompromisy s ministrem průmyslu a vrchním environmentálním skeptikem Martinem Římanem, fundamentalisty sice nepotěšil, realističtí příznivci zelené politiky ale mohli mít pocit, že Bursíkem ohlášené zelenání ODS – podobně jako u britských nebo německých konzervativců – skutečně začíná.

Dnes to vypadá, že ústupky Straně zelených byly jen nutným zlem v zájmu zachování Topolánkovy vlády. Jako by se v ODS akorát hromadila frustrace, která teď musí ven. A výsledkem je negace ekologické politiky posledních čtyř let, jaká tu ještě nebyla. Navíc ODS si dává záležet na symbolech, které nemají nenechat nikoho na pochybách, jakou politiku chce teď dělat. Příchod nového ministra na ministerstvo životního prostředí vypadal spíš jako nepřátelské převzetí úřadu. Část úředníků spojených s minulým vedením a hlavně s agendou zmíněného globálního oteplování musela odejít, s dalšími Drobil nekomunikuje a neseznamuje je se svými kroky.

Celé to pak vyvrcholilo ministrovou cestou na Šumavu, kterou spousta lidí chápe jako symbol ekologické politiky státu. Drobil…