Nic pro měšťáky

Touha po nových silných prožitcích dorazila i mezi české lyžaře. Zácpy na předražených lanovkách, plné kopce a čím dál dostupnější výbava opět oživily nejstarší sjezdařský model. Řeč je o skialpinismu – tedy pěších výstupech a sjíždění volných kopců plných čistého sněhu. Potíž je v tom, že v Česku jsou skutečně atraktivní terény jen v Krkonoších. A ty jsou tak malé, že všechny zajímavé kopce jsou v zónách, kde ochránci neradi vidí kohokoli kromě zvířat.

Žádní blázni

„Čekat frontu na lanovce je ztráta času, sjíždět sjezdovku se stovkou dalších lidí, kteří to neumějí, je nudné, nebezpečné a trapné. Sjezdové lyže už pár let vůbec nemám,“ říká skialpinista Petr Bárta. Vysoký štíhlý třicátník, bývalý horolezec, odjel před deseti lety z Prahy do Krkonoš na brigádu, aby tu přes sezonu dělal rolbaře. A zůstal. Dnes je správcem Brádlerových bud na hřebeni nad Špindlerovým Mlýnem. „Je to od města dost daleko, když nemusím, tak tam nejedu. Kultura lidí, kteří se po tisících valí do hor, aby si dávali kolečko mezi přeplněnou sjezdovkou a bary, mi připadá dost šílená,“ dodává.

Nedaleko za Brádlerovkami se tyčí jeden z nejvyšších krkonošských vrcholů, Vysoké kolo. Právě tam směřovala první Bártova skialpinistická výprava. „Tou dobou jsem ještě kouřil, a když jsem šplhal nahoru a nemohl popadnout dech,…