Kulturní přehled

Hudba:

Ostravské dny nové hudby
Ostrava, 21.–29. 8.
Rozsáhlé a přesvědčené bienále je u nás hlavním pilířem avantgardní hudby posledního půlstoletí a žhavým místem ke zjišťování, jaké podoby dává hudbě imaginace našich současníků. Festival s významnými světovými hráči i Janáčkovou filharmonií představí desítky skladeb, mj. Luigiho Nona, Mortona Feldmana, Philla Niblocka, Olgy Neuwirthové, Petra Bakly, studentských účastníků a pochopitelně Johna Cage.

Múm: Sing Along To Songs You Don’t Know
Morr Music / Starcastic
Islandská kapela se stále pohybuje na půl cesty mezi skřítky-hospodáříčky a hippies, mezi koncertem v hračkářství a vyhlášením nezávislosti, mezi písněmi „Proroctví a obrácené vzpomínky“ a „Húllabbalabbalúú“.

Lesík Hajdovský a Manželé: Kde jsme zůstali
Nextera
Manžele proslavila hiphopová odbočka na Jižák. Teď oficiálně vychází jiný z vrcholů – existenciální balady nahrané v roce 1988. Akustické verze vyšly na povedeném albu Už hoří svíce, toto je syrovější originál.

Jon Hassell: Last night the moon came dropping its clothes in the street
2 HP / ECM
Ambientní trumpetista, který začínal po boku Briana Ena, našel čerstvou inspiraci mezi mladšími skandinávskými elektroniky. Lyrickou plavbu mezi samply koření perské motivy.

Výtvarné umění:

[email protected]
Galerie výtvarného umění v Ostravě, 14. 8.–4. 10.
Ostravský úderník s titulem výtvarného docenta zasahuje po celé republice, v domovském městě ovšem vystavuje zřídkakdy. V průletu jeho aktuální tvorbou si každý může ověřit, nakolik platí teze tiskové zprávy, že „jako umělec a performer nesmiřitelně vystupuje v boji s banalitou a v pozici sociologického kritika se často dostává na ostří hranu“.

Městský polibek
Galerie kritiků, Praha, 18. 8.–13. 9.
Sedmnáct autorů z Česka a Švýcarska, ústřední téma umění a urbanismus, cíl „odstranit z jednotlivých městských lokalit aktuální pocity neklidu, úzkosti, frustrace, nudy a strachu“. Vystavuje Linda Čihařová, Federico Díaz, Jan Pfeiffer či Adam Vačkář.

Souputníci Zdenky Braunerové
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 28. 8.–20. 11.
František Kobliha a Jan Konůpek, dva grafici, jejichž životy prošla roztocká femme fatale Braunerová. Koblihovy kresby z Itálie, Konůpkovy mystické výjevy, knižní úpravy plus drobné ex libris.

Pavla Sceranková: Babiččin byt, 2007
Moravská galerie v Brně, 29. 6.–25. 10.
Vzpomínka konfrontovaná s realitou: trojrozměrná rekonstrukce půdorysu babiččina bytu, v hlavě se autorce kupodivu od dětství jeho podoba uchovala ve velmi věrném tvaru.

Knihy:

Melissa Müllerová, Reinhard Piechocki: Alice Herzová-Sommerová: Rajská zahrada uprostřed pekla
Přeložila Nina Fojtů, Rybka Publishers, 382 stran
Hrdinka životopisné knihy je poslední žijící pamětnicí Franze Kafky. Narodila se v Praze roku 1903 a Kafka, Max Brod a Felix Weltch byli častými hosty její rodiny, s Kafkou navíc chodila na procházky a poslouchala jeho vyprávění. Klavíristka Herzová-Sommerová zažila umělecký svět prvorepublikové Prahy, ale také koncentrační tábor. Po válce emigrovala do Izraele, kde vyučovala na konzervatoři, a ve svých třiaosmdesáti letech se přestěhovala do Londýna k synovi, který se stal světoznámým cellovým virtuosem.

Isaac Bashevis Singer: Metuzalémova smrt a jiné povídky
Přeložil Ladislav Šenkyřík, Argo, 187 stran
Poslední sbírka povídek, kterou autor za svého života připravil k anglickému vydání, se nese v odlehčeném tónu, i když i v ní se setkáme s tématy, jež se u Singera stále opakují: předválečné a válečné utrpení polských Židů, vykořeněnost židovských emigrantů v Americe a také láska, kterou Singer ve svých dílech stále znovu zkoumá jako nejpodivuhodnější z lidských vášní.

Hubert Pointinger: Solná princezna
Přeložila Pavla Lutovská, Ikar, 155 stran
Císař František Josef I. měl deset let poměr s Theresií Pointingerovou, nejstarší dcerou sedláka od jezera Mondsee. Měl s ní dokonce čtyři děti, které ve svých rysech otce nezapřou, a které později adoptoval místní hraběcí myslivec, když si „Rézinku“ vzal za ženu. Knihu napsal potomek Theresie Pointingerové, Hubert (1961), který je císařovým prapravnukem a dosud žije v Solné komoře, kde se milostný příběh odehrál.

Televize:

Neviditelný nepřítel
Ztracená patrola, ČT 2, 30. 8., 17.00
Krutá poušť, spalující žár, oslepující slunce. A nepřítel, který likviduje jednoho muže za druhým. Takovým podmínkám je vystaveno jedenáct britských vojáků v klasickém snímku Johna Forda s názvem Ztracená patrola (1934). Pro jednoho z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších amerických režisérů znamenal válečný příběh z první světové války zasazený do nehostinné mezopotamské pustiny první velký studiový hit po přechodu na zvukový film.

Jeho komerční úspěch pak producenty přesvědčil, aby mu svěřili režii filmu Denunciant, syrového dramatu z prostředí IRA, za niž Ford nakonec dostal svou první z celkového počtu čtyř oscarových sošek. Ztracenou patrolu Ford natočil během pouhých dvou týdnů v poušti Yuma na jihozápadě Arizony bez velkého rozpočtu. Přesto dodnes mrazí z její atmosféry. Vojáci jednoho dne vyjedou na pravidelnou obhlídku a záhy se jim vymstí velitelův zvyk nechat si pro sebe nejen rozkazy, ale i souřadnice ležení. Kulka arabského ostřelovače si totiž spolehlivě najde právě jeho. Chvilkový azyl najdou Britové v nedaleké oáze, brzy ale zjistí, že je nepřítel obklíčil a z pasti není úniku.

Každý z mužů se s perspektivou blízké smrti vyrovnává jinak. Výborným hereckým výkonům dominují Victor McLaglen v roli bezejmenného seržanta, který se snaží své muže motivovat, aby neztráceli odhodlání. A hororová ikona Boris Karloff coby náboženský fanatik Sanders, který v extrémní situaci ztratí rozum. Adaptace románu Philipa MacDonalda se dočkala několika remaků a variací.