Zahraniční banky a výsledky v češtině

Proč česká legislativa nebo Česká národní banka nevyžaduje po zahraniční bance, která plně působí na českém trhu a v češtině obhospodařuje přibližně 200 000 klientů (např. mBank), aby zveřejňovala výsledky hospodaření v češtině?
EDUARD GAJDOŠ, PRAHA

Ptali jsme se tiskové mluvčí mBank Pavly Renčínové:
Je to jednoduché. mBank a dalších čtrnáct zahraničních bank, které v Česku také působí, zveřejňovat výsledky hospodaření nemusí, protože to po nich zákon nepožaduje. Jedná se totiž o pobočky zahraničních bank, a ty se spravují podle pravidel země, ve které sídlí. Umožňuje jim to takzvaná jednotná bankovní licence (bližší informace na www.cnb.cz). To v praxi znamená, že banka, disponující licencí z kterékoli členské země EU, může nabízet služby i v tuzemsku bez nutnosti získat od České národní banky zvláštní licenci. Banky podnikající v Česku v režimu jednotné licence samozřejmě musí dodržovat některá v tuzemsku platná pravidla, především ta, která mají chránit zákazníky (mají povinnost poskytnout informace o úvěrovém ratingu, který byl přidělen při žádosti o úvěr a povinnost zavést systém na vyřizování stížností klientů); musí se také řídit ustanovením, které umožní zprostit od bankovního tajemství v odůvodněných případech, jako je například trestní řízení. Ve vztahu k ochraně zákazníků si pak Česká národní banka ponechává specificky dohled nad likviditou banky, což v praxi znamená především povinnost udržovat povinné minimální rezervy – výjimkou je případ, kdy pobočka nepřijímá vklady od veřejnosti. Povinnost zveřejňovat výsledky hospodaření ale součástí jednotné bankovní licence není. Například mBank patří k polské BRE Bank. Podle sdělení mluvčí Pavly Renčínové své zprávy o hospodaření vedení banky do češtiny překládat nehodlá, takže je třeba pilovat cizí jazyky.