Vzkaz v zápalné lahvi

Jako by ty lahve přiletěly odněkud z kosmu. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Policie, kéž se mýlím, se připravuje případ zas jednou nevyřešit, a přitom se tu někdo jen tak pokusil upálit jednu rodinu. Když ve své boudě rozhazuji myší jed, vždycky se trochu zachvěji nad tím, co dělám. Toto intelektuálské chvění, které místní horalé vůbec nechápou, je tak naléhavé právě proto, že idoly dnešních nacistů před pětašedesáti lety přirovnávaly vyhlazení určitých skupin lidí k deratizaci. A ještě dnes i ta skutečně nutná deratizace probouzí v lidech hrůzu právě pro tu himlerovskou konotaci.

Ne však ve všech lidech. Policejní laboratoře prý budou celý měsíc zjišťovat, jakou tekutinu obsahovaly vražedné lahve. A skutečně, je třeba se zamyslet nad tím, jaký destilát z našeho národního vědomí a podvědomí ve Vítkově explodoval. Není ani třeba vstávat ze židle, stačí zůstat u počítače a otevřít si diskusní fóra za příslušnými články. Raději bych vskutku pucoval hajzly a vynášel žumpy než být editorem těchto „diskusí“. Vždycky znovu jsem zděšen, a přitom nejhorší výměty už chudáci editoři odstranili.

Co to je? Říkám si, když čtu věty uváděné osloveními: Ty blbe… Kreténe… Hňupe…, a dál s malou znalostí interpunkce, pravopisu a aktuálního členění větného se rozlévají bláboly, jejichž společným jmenovatelem je nenávist všech ke všem. Diskutéři, často rasisté, xenofobové, bolševici nebo jen obyčejní zahořklí občané, dávají v anonymním prostoru průchod svým, jinak zamlčovaným, názorům.

Vlastně to nejsou názory, ale jen jakýsi sdílený notorický negativismus, který se neuspokojí jen proklínáním Romů, černochů, Vietnamců, Američanů, Židů, Arabů, politiků, novinářů a kohokoli, ale okamžitě vede „diskutéry“ k napadání a urážení se navzájem. Tyhle žlučovité výměny jsou, zdá se mi, vlastním účelem jejich pobývání na fóru. Je to, jako když se hladové krysy žerou navzájem. Přemýšlím, jaký hlad sžírá duševní vnitřnosti těchto lidí. A pak zvednu oči k hlavním zprávám na stejných stránkách a čtu si slova těch, kteří ke svým projevům využívají imunizovaný prostor parlamentu. V mnoha případech se svou dikcí nápadně podobají řečem ze suterénu internetu, a co je horšího, snaží se těm vzteklým nenázorům možná rozhodující voličské skupiny jaksi vyjít vstříc. Další anonymní prostor pro jejich sebevyjádření bude totiž za volební plentou.