Léčba klaunem

Na dveře pokoje zaklepe klaun. „Dobrý den, já jsem doktor Mášto. Můžu dál?“ Začíná další improvizovaná klauniáda v brněnské Dětské nemocnici. „Budete mu těžko rozumět, má vadu řeči,“ upozorňuje matka hospitalizovaného chlapečka duo v bílých pláštích a s červenými nosy. „Fadu šeči? Fyslofujte pfešlifě!“ Za pět minut už se klauni a dítě dorozumívají svým vlastním jazykem, jehož syntaxí je hra a gramatikou smích.

Saša Stankov (1984) pracuje jako zdravotní klaun rok, stejnojmenné sdružení u nás působí od roku 2001. Léčbu humorem u nás zavedl Američan Gary Edwards, který lékaře přesvědčil, že nejen díky práškům živ je nemocný člověk. Téměř padesát klaunů rozesměje ročně na čtyřicet tisíc dětí na onkologiích, neurologiích a dalších odděleních. Samozřejmě: klaun leukemii nevyléčí, nepřiměje kosti srůst. Ale podle nedávno zpracované studie může u pacientů významně přispět ke snížení akutní úzkosti nebo dítěti ulehčit adaptaci v nemocničním prostředí.

„Nejsem jenom MUDr. Mášto, taky Zahradník Edvard,“ přibližuje Stankov další část aktivity. Od září totiž klauni navštěvují také geriatrická oddělení. „Je to velký rozdíl. Vážně nemocné dítě není žádná legrace, ale přístup k němu je snazší – děti si nemoc úplně neuvědomují. Nechají se snadno strhnout, hra je pro ně to nejpřirozenější na světě. Ale starý člověk, který má za sebou téměř…