Muzeum PETu

Kdyby si vyhlédla poštovní známky, vešly by se jí do jednoho alba. Jenže Veronika Richterová (1964) má koníčka, který je na skladovací prostory mnohem náročnější: od roku 2007 sbírá PET lahve a dnes už jich má 1375 z 57 zemí. „Teď už to ale bude o něco víc, lidé mi sem nosí další kousky, které ještě ve sbírce nemám,“ vypráví Richterová, která své Národní muzeum PET lahví přestavuje do 18. dubna v pražském Českém centru v rámci své výstavy V PETu tváře.

PET-artu se věnuje pět let. Sochařka a polovina tvůrčího a životního dua Veronika Richterová – Michal Cihlář lahve využívá k metamorfózám plastu do podoby zvířat a květin. V Českém centru tak stojí pavouk, chameleon, skupinky netopýrů a ruměnic pospolných, kaktusy i celý skleník s umělohmotným záhonkem. „Za tu dobu, co to dělám, se lahve hodně mění. Chtěla jsem uchovat tvary, ze kterých jsem něco vymyslela, a dnes už se nevyrábějí. Freneticky je vybírám z popelnic nebo je získávám od známých, abych se předzásobila. Tady třeba vidíte, jak měla korunní na sobě takovou pěknou spirálu, to už je dneska historie. Nebo tady ta mattoni, ten její nynější tvar považuji za dost hloupý,“ popisuje Richterová pozadí vzniku muzea.

Nejstarší kousek kolekce pochází ze Soulu, alespoň etiketa na lahvi udává, že byla vyrobena při příležitosti tamní olympiády…