Jak tlumočit zášť?

Situace, která by vynikla ve filmové komedii. Představte si dvě skupiny lidí, které k dorozumění používají tlumočníka, a přitom mezi sebou navzájem mluví ve svých rodných jazycích, jimž ti druzí nerozumějí. A už je to tak, že hlavní bariérou mezi nimi není bariéra jazyková, ale neschopnost či nevůle se domluvit. Poznámky v rodných jazycích, zaznívající ve chvílích vytyčených slovy tohle netlumočte, přetékají výrazy jako pitomci, volové, hňupi…, ale rozhodně ne idioti nebo debilové, protože těmto internacionalismům by mohla protivná strana rozumět. A těžko by se potom říkalo: „My si vážíme vašeho názoru (vy debilové), ale naše stanovisko (protože nejsme idioti) je poněkud odlišné.“

Rovněž v neznámém jazyce druhé strany se ozvou mnohé expresivně znějící výrazy, ale nakonec je tlumočník vyzván, aby přeložil jen: „Rozhodně nám jde o stejnou věc, jen si musíme vyjasnit své pozice!“ Závorky plné fekálií a pohlavních metafor zůstanou pro tu chvíli uzavřeny. Ovšem pouze v rovině lexikální. Intonace a tělesný jazyk, které strany nedokážou ovládnout, od ironických úšklebků, koulení očima až po frkání, hekání a bezděčné pohyby celým tělem, velmi výmluvně sdělují, že nebýt chatrného civilizačního rámce, už dávno by se strany do sebe pustily pěstmi a zuby nebo tanky a raketami.

Tlumočník, z logiky své profese, zůstává součástí toho civilizačního rámce a ví, že všechny urážky vystřelované protivnými stranami by se pokud možno neměly dostat do tlumočeného textu, protože jinak se strany nedomluví. Je v paradoxní situaci, každá další hodina marného vyjednávání pro něj znamená další hodinovou mzdu, ale zároveň ohrožuje jeho duševní zdraví. Funguje totiž jako filtr. Zášť, kterou nepropouští, se v něm usazuje jako špína ve filtrační vložce. Když té špíny bude moc, filtr se ucpe a nepropustí vůbec nic a on zkolabuje. A proto tlumočník v určité chvíli začne vyjednávat sám, omlouvá se oběma stranám za chování té druhé, vkládá vysvětlení, která po něm nikdo nechce, některé břitkosti vůbec nepřeloží, agresivní projevy převádí v žert, nabízí řešení, které strany nechtějí vidět. A když se ti rozhádaní debilové a idioti konečně alespoň na něčem dohodnou, tlumočník odchází a cestou domů nebo radši na pivo mu v hlavě víří a samovolně z úst vychází všechno to záštiplné svinstvo, které musel tak dlouho držet v závorkách.

PŘÍŠTÍ TÝDEN PÍŠE JIŘÍ KRATOCHVIL.