Dokonalý obal

Do rodného Německa se Jiří Horut (1983) dostane tak jednou za půl roku a za pár dnů už se zase těší do Česka. „V Praze jsem teď doma,“ říká syn fotografa, který z Československa utekl v roce 1968. Když se prochází nočním centrem města, nevidí v křivolakých uličkách a starobylých zákoutích jen krásnou architekturu, ale také potenciální dokonalé lokace pro žánry thrilleru a filmů noir. Jejich potenciál využil mladý režisér naplno v absolventském snímku Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku Pátá žena. Vizuální propracovaností do nejmenšího detailu a důmyslnou hrou světel a stínů překonává pětadvacetiminutový příběh o nevěře a odplatě hravě všechny parametry, které jsme v českém prostředí zvyklí klást na studentské filmy.

„Do každého školního projektu jsem dával maximum, ale věděl jsem, že Pátá žena bude pro další kariéru největší reference,“ vysvětluje s mírným akcentem a anglickou výslovností posledního slova ve větě. Cizími slovíčky si po téměř čtyřech letech strávených v Česku vypomáhá už jen zřídka. „První dva roky tady byly kruté,“ vzpomíná na dobu, kdy se dorozumíval „rukama nohama“ a nosil s sebou neustále slovníky. Doma totiž česky nemluvili. Přihlášku na filmovou školu v Písku si vyplnil po několika letech praxe na technických pozicích ve filmových štábech…