Sám sobě Svoboďákem

„Všichni chtějí jen tvořit a nikomu se nechce makat,“ tvrdí se v představení Muži malují ve smíchovské Meetfactory. V Plzni to však prý takhle nefunguje, říkal mi pár minut po premiéře své hry Michal Pěchouček. Rád mu to věřím. Na Západočeské univerzitě vede multimediální ateliér a není moc příjemná představa, že si tak jako postavy své akademické grotesky svěřence vybírá podle toho, jestli jde o hezkou hubenou holku nebo pohledného blonďáčka v manšestrákách. Všechno to má být jen nafouklá nadsázka, která platí i pro poměry na pražské AVU, kde se děj malujících mužů odehrává.

Těžko říci. Z AVU má momentálně nejlepší zvuk malířský ateliér Vladimíra Skrepla a být otcem talentovaného puberťáka, poslal bych ho tam. Právě Skrepl asi nejvíc odpovídá obrazu „Svoboďáka“ z Pěchoučkovy hry, idolu teenagerů, který pro ně symbolizuje „akademii uměleckou, politickou i člověčí“. Na druhou stranu, vidět Skrepla v akci je pohled pro silnější nátury. Před čtrnácti dny měl v Aeru výstup v rámci Pecha Kucha Night a vedle vyprávění o své kadící mamince a tatínkovi na promítaných obrazech dokázal spadnout z pódia a vyvrknout si kotník. Tři bývalí členové někdejších Tvrdohlavých, kteří se na večer přišli podívat, to pak v baru oglosovali tím, že takovému exotovi by nesvěřili ani daleko méně důležitou věc, než je budoucnost…