Za lékařem do ciziny
V pohraničí je to dosud běžná realita. Na české straně bydlí pacienti, kteří mají daleko do „své“ nemocnice nebo jim to tam prostě nevyhovuje. Přestože na německé straně je špitál, který potřebuje klienty, cesta do něj bývá zapeklitá. Obě strany mají smůlu – pojišťovny dovolují ošetření v zahraničí pouze v nouzovém případě.
V pohraničí je to dosud běžná realita. Na české straně bydlí pacienti, kteří mají daleko do „své“ nemocnice nebo jim to tam prostě nevyhovuje. Přestože na německé straně je špitál, který potřebuje klienty, cesta do něj bývá zapeklitá. Obě strany mají smůlu – pojišťovny dovolují ošetření v zahraničí pouze v nouzovém případě. Nemocnice v saském Sebnitzu ale našla cestu, jak tento začarovaný kruh alespoň zčásti prolomit.
Roky čekání
Místo suvenýrů si Gabriela Černá (26) přivezla z výletu do Německa pět ultrazvukových snímků svého miminka a informaci o tom, že to bude kluk. Budoucí maminka bydlí v Děčíně a vyšetření by mohla absolvovat doma, přesto se za cenu vyšší o čtyři sta korun trmácela 40 kilometrů za hranici. Obě strany z toho profitují: těhotné ženy si pochvalují příjemnější prostředí a trpělivější lékaře, soukromá nemocnice zase příliv nových klientů.
Je to jednoduché: aby si nemocnice udržela na prenatální ultrazvuk licenci, měla by vykazovat několik stovek vyšetření za rok. V Sasku na rozdíl od nezaměstnanosti porodnost klesá, a proto před dvěma lety tamního gynekologa, Čecha Pavla Rubeše, napadlo, že osloví i české klientky. Od té doby do Sebnitzu jezdí kolem čtyřiceti těhotných Češek měsíčně a nemocnice jim účtuje pouze část ceny za vyšetření. Většina z nich by tu chtěla i rodit, tady už ale dobrý úmysl naráží na hranice. „Dali bychom jim i slevu, ale komplikace jsou s nepojištěným miminkem. Pokud by se něco stalo, stálo by to statisíce. Převoz novorozeněte by byl riskantní,“ vysvětluje gynekolog, který v Sebnitzu pracuje už 17 let.
Zvlášť absurdně to působí na obyvatele Dolní Poustevny ve Šluknovském výběžku, kteří se na nemocnici dívají přes čáru z okna. V případě nouze musejí volat sanitku z 30 kilometrů vzdáleného Rumburku. „Přes diplomaty se snažíme urychlit uzavření bilaterální dohody o poskytování zdravotní péče v pohraničí, abychom pacientům mohli poskytnout plnohodnotný servis,“ říká ředitel nemocnice Jörg Scharfenberg. Německo už jednu takovou smlouvu má – s Francií – o jejím podpisu úředníci jednali 15 let.
Nemocnice proto hledá další možnosti spolupráce: uspořádala několik školení pro české doktory, zaměřená na poruchy spánku. Když se lékaři vrátili domů, sepsali petici, že chtějí posílat pacienty na vyšetření právě tam. Petice však narazila na mlčení úředníků a pojišťoven, a tak se další český lékař v Sebnitzu Ctirad Bastl rozhodl alespoň systematicky vzdělávat mladé české mediky. Nemocnice hradí studentům náklady na pobyt a z těch nejšikovnějších si vybírá budoucí spolupracovníky. Spokojenost panuje na obou stranách.
„V Česku se o poruchách spánku vyučuje jen okrajově. Měli jsme možnost si spánkovou laboratoř na vlastní kůži vyzkoušet. To by u nás nešlo,“ říká student medicíny Jiří Wicherek z Plzně. Vedle lepších znalostí mu týden v Sebnitzu přinesl i bonus – v červnu tam nastupuje jako lékař. Doplní tak šestici českých specialistů mezi padesátkou tamních lékařů. „Chceme mít na každém oddělení Čecha, abychom byli připraveni na české pacienty, až se nám podaří prolomit hranici úplně,“ říká ředitel.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].