Bankovní paradox

Banky jsou nejváženější ústavy ve všech zemích celého světa. Vláda, parlament, krajské i ostatní úřady nebo policie jsou také vážené. Ale banky jsou nejváženější, protože tam leží PENÍZE.

Banky jsou čisté zvenku i zevnitř, jejich úředníci jsou stroze oblečení, vládne tam atmosféra ticha a pořádku, trochu jako v kostele. To, co si člověk chrání v srdci, svěřuje církvi. To, co si chrání a rozmnožuje v kapse, svěřuje bance. Jenže Bůh chránit nepotřebuje, ale banka ano.

Někteří věřící občas přicházejí do kostela poprosit Boha o radu, například jak nejlépe vydělat peníze. A jestli jim Bůh pomůže, tak pak svěří svoje těžce vydělané peníze právě bance. A odcházejí s pocitem, že jejich peníze jsou uloženy na správném a bezpečném místě.

Tuto jistotu bankám dávají různé zabezpečovací systémy, ke kterým mimo jiné patří signalizace a speciální pracovníci – strážní nebo, jak se dnes říká, security. A jestli náhodou dojde k výpadku elektřiny a signalizace – všechna odpovědnost za obsah bankovních sejfů leží právě na těchto lidech. Kdo jsou vlastně tito lidé?

Tak například ve velkém sále jedné z hlavních českých bank se prochází mladík v kravatě a bílé košili. Na první pohled je jasné, že je to ochranka. Ale nebudí skoro žádný respekt. Vypadá jako romantický student, který o něčem sní, píše básně. Nebo malá pobočka banky v naší čtvrti. Když jdu okolo, často vidím silnou ženu v uniformě ochranky, která kouří před vchodem a s někým si telefonuje. Člověk má pocit, že tito lidé nemají co chránit.

Přirozeně chci tuto situaci srovnat s Ruskem, s městem velikostí podobným Praze. Je to Iževsk (kde se vyrábějí kalašnikovy), kde je pobočka velké banky. Hned, jak tam člověk vstoupí, ocitne se před bezpečnostním rámem jako na letišti. Pak musí důstojníkovi policie, sedícímu za skleněnou přepážkou, ukázat svůj pas. Teprve pak se otevře turniket do banky a můžete jít ke svému poradci a řešit s ním, co potřebujete. Během té doby sedí u sousedních stolů dva zaměstnanci banky, mlčí, něco píšou a čtou. A možná taky poslouchají váš rozhovor.

Nejsou to obyčejná bezpečnostní opatření, ale zvýšená bezpečnost! Ani jedna moucha neproletí bez povšimnutí, ani jediný zvuk neujde jejich pozornosti.

Víte, co je překvapující? Nehledě na spolehlivé zabezpečení ruských bank, chci mít svoje peníze v bance české. Dokonce i tehdy, jestliže jsou někteří strážní „nepřipraveni“ na setkání se zloději. Paradox!

Autor je ruský novinář, žije v Praze.