Orwell, McCain a absurdní Sarah

Igor Lukeš

(1950) je profesorem na Bostonské univerzitě, kde přednáší historii a mezinárodní vztahy. Publikoval několik knih, například Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis anebo Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu.

Bál jsem se, když se blížil rok 1984. Spojoval jsem si ho s knihou George Orwella, jehož vize vítězství diktatury nad etickými hodnotami posledního disidenta mi tehdy nepřipadala nemožná. Když ale ten rok dorazil na scénu, bylo už možno věřit, že rudým začíná jít o přežití. O pět let později už Sovětský svaz svůj krám ve východní Evropě zavíral a brzy pak odešel ze scény úplně. Navíc se ani nebránil. Vypařil se jako uličník, který rozbil okno a před sousedy se stydí.

Avšak Orwellův román má i jiné poselství. Je o moci slov. Jejich úkolem je vykrajovat realitu z temnoty, osvětlovat ji a ozřejmovat. V knize 1984 ale slova realitu nevyjasňují, spíš ji zatemňují; existenci reálných věcí zakrývají a naopak falešně podsouvají existenci chimér.

Bylo to dobře vidět během kongresu amerických republikánů. V den, kdy se John McCain představil jako oficiální kandidát strany do Bílého domu, se propadla burza. Příští den se ukázalo, že jen za srpen 2008 ztratila země 84 000 pracovních míst. V jednacím sále se však takovým detailům nikdo nevěnoval. Tam se delegáti radovali nad tím, že prý senátor McCain dává nejlepší naději, jak zásadně změnit fungování Washingtonu a jak dostat Ameriku ze krizí.

I když McCain hlasoval pro válku s Irákem a v 90 procentech všech hlasování v Senátu stál za Bushem, podařilo se mu přesvědčit veřejnost, že s nepopulárním prezidentem nemá nic společného. Ten byl během kongresu (opět ten Orwell) úspěšně vyzmizíkován z dějin, byť stále bydlí v Bílém domě právě díky Republikánské straně. McCain je v Kongresu přes 25 let. Klidně ale tvrdil, že přichází zvenčí a v tom politickém chlívku Washingtonu teď udělá pořádek.

Až do konce

Lidem se též líbilo, že si k tomu vybral pomocnici v osobě Sarah Palinové. Šíleli nadšením, když McCain řekl, že tahle matka pěti dětí je něco jako „útočný pes s rtěnkou“ a že se už nemůže dočkat chvíle, kdy ji na zkorumpované politiky vypustí z vodítka. Problém je v tom, že její stát Aljaška je jedním z nejzkorumpovanějších a její mentor, senátor Ted Stevens, byl právě obžalován ze sedmi trestných činů týkajících se nezákonného obohacování. A navíc, jak má absurdní Sarah řídit Ameriku, když chce, aby se ve školách učilo, že Země byla stvořená podle Bible během šesti dnů, že je stará jen pár tisíc let, a ne 4,5 bilionu, a že život na ní zavedli Adam s Evou?

McCain a Palinová řekli delegátům spoustu drobnůstek o sobě. Nějak se ovšem zapomnělo mluvit o tom, že národní dluh Spojených států, tedy částka, kterou federální vláda dluží svým věřitelům, je 9,7 bilionu dolarů, což je přes 65 procent hrubého národního důchodu. Tím pádem každý americký občan, pokud nemá žádné osobní dluhy, dluží 31 700 dolarů. Přitom však prezident Bush vede válku, která stojí (jen v Iráku) tři miliardy dolarů týdně, dosud stála přes 500 miliard a celkový účet může dosáhnout dvou bilionů.

Tomu navzdory McCain delegáty ujistil, že ve válce bude pokračovat až do konečného vítězství. Oni mu za to tleskali.