Proč jsou na trhu práce diskriminováni arteterapeuti?

Již déle než deset let produkuje Jihočeská univerzita v bakalářském studijním programu arteterapeuty. Při snaze uplatnit se na trhu práce jsou však tito absolventi třeba oproti fyzioterapeutům diskriminováni. Jejich profese není definována v žádném zákonu, dokonce ani v katalogu profesí. Zajímá mě odpověď na otázku, kdo je za tento stav zodpovědný a proč se problém neřeší?

Bedřich Čermák, České Budějovice

Ptali jsme se Milana Kizoura, Jana Holce a Pavla Kaliny z Jihočeské univerzity

Arteterapie je léčebná metoda v psychologii, při které se využívá výtvarný projev pacienta. „Člověk něco vytvoří, nejčastěji je to obraz, který potom společně se školeným terapeutem interpretuje,“ říká zakladatel ateliéru arteterapie na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích Milan Kizour.„Cílem je, aby pacient prostřednictvím svého výtvarného vyjadřování lépe pochopil svoji vlastní situaci.“ Arteterapie je podle Kizoura zvlášť vhodná pro práci s dětmi, které dovedou svoje pocity lépe vyjádřit malováním než mluvením. Arteterapeuti nejčastěji pracují ve školách, diagnostických ústavech, nemocnicích, domovech důchodců nebo v neziskových organizacích.

V Česku se tato metoda využívá od padesátých let, ale dodnes nemá jasně vyhraněný profesní status, zřetelné vymezení ani pravidla a jako samostatný obor se vyučuje jenom na českobudějovické univerzitě. Při uplatnění na trhu práce potom arteterapeuti skutečně narážejí na obtíže. „Zvlášť ve státních institucích může být problém se zařazením do platových tabulek,“ říká Milan Pazour. „Sám jsem to poznal jako zaměstnanec českobudějovického zdravotního ústavu,“ dodává. „Abych netratil na mzdě, musel mi šéf dát vysoké osobní ohodnocení.“

Podle Jana Holce, proděkana pro studium z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, ale škola o zákonnou definici profese arteterapeuta neusiluje. O obor je totiž každý rok velký zájem, který škola nestíhá uspokojit. „Až dosud jsme mohli nabídnout jenom dvacet studijních míst,“ říká Holec. Letos už ateliér přijme pětatřicet posluchačů, i tak se ale počet uchazečů každý rok pohybuje okolo sto padesáti. „Předpokládáme, že když se k nám hlásí tolik lidí, tak asi tuší, kde se po studiu můžou uplatnit,“ říká. Obor byl podle něj navíc zřízený jako doplňkové studium.

Ideální je, když jde arteterapii studovat člověk s dokončeným vysokoškolským vzděláním, který má zkušenost z práce s lidmi. „Studium je spojené s osobnostním výcvikem,“ říká vedoucí ateliéru arteterapie Pavel Kalina.„Na to by už člověk měl mít něco sebou. Obor jsme otevírali hlavně pro lékaře, zdravotní sestry nebo absolventy oboru výtvarná výchova.“ Proděkan Jan Holec doplňuje: „Kdo se do ateliéru hlásí po maturitě, činí tak na svoje riziko. Je jenom na něm, kde bude shánět uplatnění.“

Absolventi Pedagogické fakulty na Jihočeské univerzitě ale podle něj problémy se sháněním práce nemají. „Potvrdil to nedávný průzkum mezi absolventy, který jsme si nechali udělat,“ říká Holec. „Ne všichni samozřejmě pracují v oboru, který vystudovali, ale to je dnes běžné.“

Podle vedoucího ateliéru arteterapie Pavla Kaliny není problém v uplatnění absolventů jeho oboru ani tak v tom, že není obor definovaný v zákoně. „Problém je spíš v některých zaměstnavatelích, jak moc jsou tu profesi ochotni brát vážně,“ říká. Na největší obtíže prý arteterapeuti narážejí v nemocnicích. „Tam můžete mít jakýkoliv výcvik, ale když nemáte titul MUDr., tak jste trochu méněcenný,“ říká Kalina. „To je ale problém českého zdravotnictví, ne náš,“ dodává. Případná definice oboru v zákoně je ale podle něj hlavně záležitost profesní organizace arteterapeutů (www.arteterapie.cz). „Pokud vím, už se to nějaký čas snaží prosadit,“ dodává Kalina. „My jsme kdykoliv ochotní pomoci.“