Zážitek pro zažívání

V kuchyni bytu v pražském činžáku je velký stůl, kolem něj sedí osm lidí a všichni jedí tentýž pokrm, o němž se dá s určitostí říct snad jen to, že je kašovitý. Muž v čele má kuchařské oblečení a na hlavě bílou čepičku. Jedí tiše, soustředěně žvýkají beze slova, jen občas někdo něco zašeptá. Co to je za zvláštní sešlost, která se nepodobá žádné standardní společenské situaci?

Kolem stolu sedí frekventanti kurzu vaření, muž v kuchařském je dlouholetý vyznavač makrobiotiky Rostislav Beránek. Svým návštěvníkům právě ukázal, jak uvařit dobrou večeři, přičemž několikrát zdůraznil, že chuť jídla není to nejpodstatnější, důležité je i zdraví. Přes tohle varování je jídlo docela dobré: celerový salát, kroupy, dušený hrášek s mrkví a cibulí. Je ale trochu neslané. Podle pana Beránka je to tak správně; když si člověk po čase zvykne, jeho chuť se zjemní, on sám je prý schopen rozpoznat až pět chutí mrkve. A kromě toho doporučuje na jaře upřednostnit kyselou chuť, neboť příznivě ovlivňuje játra, která pak – podle makrobiotiků – zmírňují žlučovitost a vzteklost. Vypráví o všem možném, ale jen do chvíle, kdy rozdá talíře. Pak se rozhostí přísné ticho; jídlo je třeba rozmělnit slinami – a kdo u večeře konverzuje, hůř tráví.

Kurz makrobiotiky je možná trochu výstřední, ovšem pan Beránek má makrobiotické zásady pod kůží, ví, jak se co vaří a proč, kde se dají koupit…