V Díře zní hudba hladu a otupělosti smyslů

Pokračování španělského dystopického thrilleru Díra 2 aktuálně boduje na Netflixu a kromě sugestivní zápletky a prostředí má na jeho celkovém vyznění podíl i tísnivá hudba skladatele Aitora Etxebarrii. Režisér Galder Gaztelu-Urrutia se tu vrací do záhadného komplexu, který čítá více než tři sta podlaží, jimiž jednou za den projíždí výtah naložený nejrůznějšími pokrmy. V každém podlaží na něj čekají dva strávníci. Teoreticky by se mohli najíst všichni v budově, ale nenasytnost v horních patrech způsobuje hladovění v těch spodních.

První pokračování této alegorie na pozdní kapitalismus a na nerovnost v rámci rozdělování bohatství se v roce 2019 stalo nejúspěšnějším titulem španělské produkce na Netflixu a divácky bodovalo i mezinárodně. Také proto se dvojka mezi hladové zajatce vrací a místo chamtivosti, která byla charakteristická pro jedničku, sleduje krutost, s jakou se uvnitř Díry prosazují snahy o spravedlivější uspořádání a férovou distribuci jídla. Už to není individuální boj o přežití: Galder Gaztelu-Urrutia sleduje násilí skupiny, která se ve snaze, aby se najedli všichni, uchyluje k extrémním metodám a trestům, jež dopadají i na spojence.

Právě při těchto vypjatých scénách se dostává ke slovu hudba Aitora Etxebarii, která veškeré násilí posouvá od dynamiky akčního filmu směrem ke zpomalenému snu. Z Gerniky pocházející baskický skladatel, který je aktuálně ve Španělsku velmi oblíbeným autorem soundtracků, vytváří v Díře 2 pomocí hutných elektronických ploch a průrazných basů atmosféru malátnosti, otupělosti až ztráty smyslů, která s postupujícím hladem přichází. Zachycuje stavy, kdy jde o všechno a současně je málo sil a úsudek zatemněný.