Říká se, že už roky potichu a úspěšně tahá za politické nitky. Kdo je vlivný člen ODS Zdeněk Zajíček

Odvolání Ivana Bartoše a odchod Pirátů z vlády přinesly jeden zajímavý vedlejší efekt. V médiích na čtenáře začalo vyskakovat jméno Zdeněk Zajíček. V souvislosti s neúspěšným startem digitalizace stavebního řízení ho skloňoval především Ivan Bartoš. Ve videu umístěném na svém twitterovém účtu krátce po oznámení odchodu z vlády prohlásil, že podcenil, co se stane, „když ohrozíte peníze velkých kluků z ODS“. Jednoho takového přímo jmenuje. „Pojí se s ní (digitalizací stavebního řízení – pozn. aut.) miliardový byznys firem zapojených v ICT unii, zájmové organizaci vedené vlivným členem ODS Zdeňkem Zajíčkem.“ 

Zajíček, který jinak coby politický aktér ODS a donedávna také její místopředseda v médiích příliš často veřejné dění nekomentuje, najednou do médií prostě musel. Na Bartošův výrok reagoval prohlášením, že pokud někdo poskládá fakta do předem připraveného příběhu, může tak „udělat monstrum úplně z každého“.

 Teď, pod dvou týdnech, emoce začínají opadat, a je tak nejlepší čas podívat se na to, kdo to tedy ten „velký kluk z ODS“ vlastně je. Faktem je, že ačkoli jméno Zajíček není mimo okruh fanoušků politiky příliš známé, s řadou velkých událostí tuzemské politiky – negativních i pozitivních – je propojené velmi úzce.

 Jeden fajnšmekr to ocení

Petr Fiala svou kancelář ve Strakově akademii vybavil tak, aby symbolizovala Česko. Lokální výrobky nebo odkazy na tuzemské velikány mají návštěvám dát obrázek o tom, jak blízký kontakt má premiér se „svou vlastí“. Jeho stranický kolega Zdeněk Zajíček svou kancelář opatřil malými soškami zajíců, ale zejména diplomy za práci na digitalizaci tohoto státu, fotkou s bývalým ministrem vnitra Ivanem Langerem, kterému dělal náměstka, nebo golfovým greenem.

Při povídání se chvíli drží v klidu, občas bouchne do stolu. Téma digitalizace stavebního řízení dnes v Zajíčkově kanceláři patří k „top“ záležitostem. A nejen pro něj. Když na jednoho z podřízených ze své kanceláře zavolá, aby „vytiskl obrázek“, není třeba se na nic doptávat. Asistent za pár vteřin přináší barevné schéma, jak by podle Zdeňka Zajíčka měla česká digitalizace vypadat. 

Jedna etapa, která Zajíčka formovala, je v kanceláři méně výrazná, a i on se k ní při rozhovoru dostane až po hodině. „Mě kultivoval sport,“ říká. Do dorosteneckého věku hrával basketball, a jelikož byl na poměry svého sportu malý, ujal se úlohy rozehrávače. „Jak jste se ptal, proč jsem se nestal tím ministrem… Mně to nevadí,“ vrací se k jedné z předchozích otázek, proč nikdy nevstoupil do nejvyšších politických pater. „Rád přihraju někomu, kdo je lépe postavený, aby dal koš. Já jsem tým. Pro mě je důležité vyhrát.“ 

Právě rozehrávač často startuje útočnou akci, na jejímž konci získá jeho tým body. Asistenci nebo koš samotný si ale do statistik nepřipíše – a pro nezasvěcené pozorovatele tak při pohledu do údajů o zápase působí neviditelně. „Jasně, jsem rád, když někdo na tribuně přihrávku ocení a zatleská jí, ale to je možná jeden fajnšmekr. A tohle je ta podstata: mně to prostě nevadí.“ 

Basket naplno vyměnil za golf, když se v pětadvaceti dostal do politiky. V ODS je od roku 1992, ve volených funkcích ale mnoho času nestrávil. Poslancem byl jen mezi lety 1996–1998. Jinak byl zastupitelem pražské periferie Řeporyje a od roku 2018 sedí v zastupitelstvu na magistrátu. Daleko lépe se vždy uměl pohybovat v úřednických pozicích či zájmových organizacích (například Hospodářská komora ČR nebo ICT unie) a zvládal je dobře propojovat s politickými konexemi.

A nejen v ODS. Podobně jako jeho kolega a dnešní ministr spravedlnosti Pavel Blažek – jak popisuje Zajíčkovo okolí – razí v politice motto, že s každým se dá ve finále nějak domluvit. V úřednických pozicích byla jeho práce nejviditelnější v letech 2006–2009, kdy pod Ivanem Langerem, který vedl vnitro, působil jako náměstek. Pracoval tehdy na zavádění systému Czech POINT – prvních digitálních kontaktních míst do té doby velmi nesourodé státní správy reprezentované poštami či obecními úřady.