Copak, sousede?
Pro výtvarnici Kateřinu Šedou (1977) nebylo snadné je k výletu do Německa přemluvit. Když si v autobuse s mikrofonem v ruce kontroluje jejich počet, je mnohem klidnější než před pár týdny. Teď si konečně může říct, že se jí to podařilo: ať už akce s jejími líšeňskými sousedy dopadne na 5. berlínském bienále jakkoli, dokázala sousedy 4. dubna dostat do jednoho autobusu.
„Máte všichni svého souseda?“ Okřídlená průvodcovská fráze v tomto autobuse nabírá poněkud jiný význam. Čtyřicítka lidí, která nasedá do stroje směr Berlín, totiž bydlí v jedné ulici. Pro výtvarnici Kateřinu Šedou (1977) nebylo snadné je k výletu do Německa přemluvit. Když si v autobuse s mikrofonem v ruce kontroluje jejich počet, je mnohem klidnější než před pár týdny. Teď si konečně může říct, že se jí to podařilo: ať už akce s jejími líšeňskými sousedy dopadne na 5. berlínském bienále jakkoli, dokázala sousedy 4. dubna dostat do jednoho autobusu.
Nejdřív Slavia, teď Berlín
Líšeň leží východně od středu Brna. O čtvrti obklopené věncem panelového sídliště člověk moc často neslyší, naposledy na podzim, kdy divizní tým deklasoval v Poháru ČMFS pražskou Slavii. Teď může být o Líšni znovu pořádně slyšet. „Bylo to dost náročné, denně jsem se tomu věnovala od srpna, lidi jsem osobně přemlouvala skoro půl roku,“ vypráví Kateřina Šedá a za zády jí v deštivém ránu podřimují účastníci autobusového zájezdu.
Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2005 v Líšni bydlí a tenhle projekt s názvem Furt dokola je už několikátou akcí, kterou čtvrti věnovala. Tentokrát ji zaujaly ploty, které lemují líšeňské ulice. „Procházela jsem vsí a najednou jsem si uvědomila, že vůbec nikoho nejen nepotkám, ale ani nevidím. Všichni jsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
