Odcvičil si, co měl

Na tohle by před pár dny vsadil jmění jen málokdo: František Lambert zůstává ve vedení České televize i navzdory tomu, že zatajil své dávné angažmá v Lidových milicích. Po středečním jednání televizní rady už sice není vrchním a programovým ředitelem, ale nadále bude finančním šéfem nejmocnějšího veřejnoprávního média.

Není to definitivní: televizní ředitel Jiří Janeček, který problematického kolegu do svého týmu přivedl, zároveň slíbil, že se urychleně pokusí s pomocí soudů vyvrátit podezření, že Lambertovo vedení televizních účtů je v rozporu se zákonem o České televizi. Ten totiž říká, že bývalí ozbrojení pomocníci komunistického režimu do vedoucích funkcí nesmějí. Během čekání můžeme přemýšlet o tom, proč věnuje Lambertovu udržení v televizi tolik energie. A také pátrat, kdo je tím mužem, který tvrdí, že v milicích byl vlastně proti své vůli, a kvůli němuž šéf televize riskuje její pověst.

Dobrý úlovek

Osmitisícové Sezimovo Ústí vzdálené pár kilometrů od Tábora nemá pamětihodností zrovna na rozdávání. Sídlištní kolorit doplňuje v chladném únorovém slunci modrý nápis Kovosvit vyvedený v typickém designu osmdesátých let. Dnes už město sice nemá ve znaku půlku ozubeného kola, ale fabrika s tímto jménem je vedle vily a hrobu Edvarda Beneše nejslavnějším místním symbolem.

A právě tady, v útrobách obrovského strojařského areálu, začala před osmadvaceti lety kariéra čerstvého absolventa plzeňské Vysoké školy strojní a elektrotechnické Františka Lamberta. Brzy se ukázalo, že mladý, schopný a ambiciózní inženýr by rád poskočil výš. „Když chtěl někdo v Kovosvitu do vyšší funkce, dostal od nás nabídku vstoupit do partaje. A někdo pak i do milicí,“ vzpomíná na dávná léta jeden z Lambertových kolegů Vladimír Miklík a dodává: „A on věděl, co chce, šel si za tím, a tak tu nabídku přijal.“

Miklík se dnes sice živí psaním strojařských posudků, ale o tehdejších poměrech ví opravdu hodně: v 80. letech byl šéfem celozávodního výboru KSČ v Kovosvitu. A dnes je jedním z mála lidí, díky jejichž ochotě mluvit můžeme nahlédnout do minulosti jednoho z šéfů České televize. Centrální registr členů Lidových milicí totiž nepřežil převrat (byl s největší pravděpodobností zničen) a v Národním archivu leží jen seznam sedmi tisíc milicionářů navržených na vyznamenání. V obecní kronice Sezimova Ústí z těch let není o milicionářích ani slovo. Na ulicích a v hospodách Sezimova Ústí slova Lidové milice obvykle vyvolají buď ztrátu paměti, nebo mávnutí rukou: u milicí prý byli stejně skoro všichni a stejně tam chlapi „jen chlastali“.

Do podnikového archivu Kovosvitu, kde je podle historiků největší šance nějaké záznamy o místních milicích najít, se dostat nejde. „Až bude existovat zákon, na základě kterého vás tam máme pustit, tak to uděláme. Dnes ale spojení s touto kauzou poškozuje dobré jméno firmy,“ odmítá žádost o nahlédnutí marketingový ředitel Kovosvitu Miloslav Kafka. „Heleďte se, neotravujte s tím,“ vrčí podle těchto instrukcí do telefonu vedoucí montáží firmy Jiří Rejda.

Nezbývá než se vrátit k bývalému šéfovi závodní buňky. „Když Lambert přijal nabídku jít do KSČ, dostal od nás úkol vstoupit do Lidových milicí,“ vypráví Miklík. V Kovosvitu byli ve výrazné přesilovce dělníci a komunisté se snažili do strany i milicí získávat taky vzdělané techniky. A Lambert byl dobrý úlovek. Dnes je podstatné, že své angažmá hájí tím, že zařazení k milicím šlo automaticky ruku v ruce s partajním členstvím a jeho dvouletá příslušnost k osmdesátitisícovému sboru LM byla pouze formální. „Nebylo to automatické,“ namítá bývalý partajní šéf Kovosvitu. „V milicích byla tak zhruba polovina členů strany. On byl mladý, zdravý muž, byli jsme rádi, že jsme ho získali,“ vzpomíná Miklík. „Nebyl zrovna fanatik. Jako poctivý řadový člen si ale odcvičil, co měl,“ říká Miklík.

„To odpovídá,“ hodnotí slova bývalého náhončího historik Jiří Bašta, který před pár dny vyměnil ÚDV za archiv ministerstva vnitra. „V podnicích měli kvóty k naplnění. A členství v milicích opravdu nemohlo být ani automatické, ani formální.“

Když v Sezimově Ústí vynecháme slovo milice a ptáme se jen na jméno Lambert, přichází místo tísně řeč na americký sen. Kariéra, kterou popostrčil rudou legitimací a milicionářskou přísahou, totiž po listopadu pokračovala v ředitelských křeslech Kovosvitu.

Právní fundamentalismus

Bývalí i současní kolegové se shodnou na tom, že František Lambert „vytáhl fabriku nahoru“. Firma, která před listopadem vyvážela téměř výhradně do Ruska a po revoluci se ocitla v krizi, se postupně vzpamatovávala a Lambert za své vedení Kovosvitu dostal dvakrát ocenění Manažer roku, čímž se – na rozdíl od členství v KSČ a milicích – chlubí ve svém životopise.

A právě manažerské úspěchy (a skutečnost, že v televizi srovnal kolísající rozpočet) používali minulou středu jako hlavní argumenty radní České televize na netrpělivě očekávané schůzi rady, kde se mělo rozhodnout o budoucnosti Lamberta i šéfa televize Jiřího Janečka.

Kdo se těšil na výživnou debatu o tom, zda je přijatelné, aby šéfové veřejnoprávního média ve snaze obejít lustrační zákony zatajovali, že sloužili v milicích, byl zklamán. Radní nejprve s poukazem na to, že budou projednávat citlivé záležitosti, z jednání vyloučili veřejnost. Během tříhodinové porady za zavřenými dveřmi potom Lambert přišel o post vrchního a programového ředitele a stal se finančním šéfem. Jeho nadřízený Janeček dostal upozornění, že tolerováním Lambertovy finty porušil zákon. Radní Jiří Voráč zůstal s návrhem za tohle všechno ředitele odvolat osamocen. „My uznáváme jeho pochybení, ale jeho závažnost a důsledky nejsou natolik zásadní, abychom ho za to odvolali. Právní fundamentalismus není na místě,“ vysvětluje verdikt člen rady Jiří Presl.

V Lambertově případě naopak radní právně fundamentalističtí byli: při hledání podpory pro tvrzení, že členství v milicích na vedoucích televizních postech nevadí, použili skulinu v nově platném zákoníku práce. Podle jejich výkladu se dnes na funkci finančního ředitele nevztahuje lustrační zákon.

Radní ale nejsou jediní, kdo se hrabe v právních kličkách. Televizní odboráři (a jejich názor sdílí i někteří poslanci) namítají, že nad zákoníkem práce stojí zákon o České televizi, podle něhož bývalý milicionář ve vedení televize být nemůže. A je tu ještě pracovní řád České televize, podle nějž musejí lustrační zákon splnit všichni „řídící pracovníci“ televize.

Lambert tedy sice v pondělí nastupuje do nové funkce, ale jistou ji nemá. Vedení televize slibuje, že urychleně vyvrátí podezření, že ji opět obsadil v rozporu se zákonem.

Má František Lambert zůstat v ČT? Debata na

www.respekt.cz

.