Dva příběhy padlých andělů

V krátkém časovém odstupu se do našich kin dostávají dva životopisné příběhy ženských celebrit, které mají spoustu shodných rysů. Oba se zabývají osudy hrdinek, které vzešly z neutěšeného rodinného prostředí a měly sklony k labilnímu či hysterickému chování. Režisér Olivier Dahan ve výpravné fresce postavil sporný pomník francouzskému národnímu kulturnímu pokladu ve filmu nazvaném prostě a jednoduše Edith Piaf. A bývalý dokumentarista George Hickenlooper se ve snímku Warholka pokusil vzkřísit slávu Edie Sedgwickové, krátkodeché šoubyznysové ikony šedesátých let.

Tvůrci obou snímků spoléhají na diváckou poptávku po sentimentálních příbězích o zmařených životech talentovaných, po lásce toužících žen. Proto akcentují melodramatickou notu osudů svých padlých andělů. Romantizují a bagatelizují například jejich drogovou závislost, do níž hrdinky vženou buď neovlivnitelné okolnosti (automobilová nehoda u Edith Piaf), nebo bohémské prostředí (Edie Sedgwicková). Tady ale podobnost končí.

Pláčou cynikové…

Hickenlooperův počin trpí mnoha neduhy a zvlášť v druhé polovině se struktura příběhu režisérovi rozpadá pod rukama. To Dahan drží otěže svého filmu pevně v rukou. Natočil legendu o Edith Piaf přesně tak, jak zamýšlel, tedy jako „tragický romantický blockbuster“. A úspěch u diváků a do velké míry i u kritiky se dostavil. Zprávy o dlouhých ovacích vestoje na letošním…