Reklama (téměř) všude, kam se podíváš

KOUT.BLOG.RESPEKT.CZ

Veřejný prostor je stále více zahlcován komerční propagací nejrůznějšího druhu. Je načase být k jejím projevům méně tolerantní.

Viděli jste někdy nějakou figuru z velkého reklamního plakátu odejít na zasedání G8 a zmizet tak dočista ze své plochy? Ne? Zdá se vám to nemožné a dost nelogické? Možná budete překvapeni, ale něco takového je skutečně možné. Ze středy 16. května na čtvrtek 17. května se totiž v Berlíně odporoučela jedna ze zdejších osob reklamy na rychlý internet a bezmezné telefonování, známá pod označením Alice, pryč z obří reklamy. Do té doby se skvěla na plakátech a billboardech firmy Hansanet na různých místech Berlína. Jen jeden z nich, který patří do tohoto příběhu, byl nadměrný: asi 30 m široký a 30 m vysoký a postavený na vlastní konstrukci. Jenže jaksi zacláněl ve výhledu na cenné budovy v jeho blízkosti. Některým lidem to připadalo natolik nevkusné, že se rozhodli Alici vystřihnout a „poslat“ ji na sraz G8. Co z toho všechno vyplývá a co to říká o tolerování reklam ve veřejném prostoru?

Předně tím někdo se zdarem upozornil na blížící se vrcholné setkání osmi vyspělých zemí světa, jinak řečeno G8, které dotyčným leží v žaludku. Současně tím vyjádřili svůj protest – byť rázným a trestným způsobem – proti velkému vlivu firem na veřejný prostor a upozornili tak na jistý problém současného vy- a zneužívání veřejných prostranství. Ta jsou totiž v současné době natolik dobrým místem, kde se dá nabízet zboží, že narazíte na propagaci produktů ve městě a často i na vesnicích téměř na každém kroku. Což samozřejmě není ničím neobvyklým, nějakým způsobem se o zboží zákazník dozvědět musí. Pozoruhodné je pouze to, jakým způsobem se výrobky propagují a v jaké míře se tak děje. Tedy, jak dalece a v jakém množství a rozměru reklamy zasahují do veřejného prostoru, do jeho vzhledu a nálady. To vše se totiž odráží v celkovém vnímání daného místa. Přičemž jsou dvě možnosti, jak reklamy na okolí, v němž se vyskytují, působí: buď z něj činí nepřeberné množství grafických počinů, které vizuálně unaví a často nepasují k rázu okolí (architektura, krajina), takže spíše působí nechtěně, nepatřičně, či dokonce nevkusně, nebo se danému místu přizpůsobí, přičemž zůstanou viditelné, zato nerušivé, takže oko na všem spočine s chutí a uznáním.

A to vše je samozřejmě spojené s prodejností veřejných prostor, která jde ruku v ruce s architektonickou a celkovou koncepcí daného místa a lidmi, kteří jej spravují. Tím se dostáváme k politikům a jejich vizím, plánům a zájmům a rovněž k občanům a jejich přáním, zájmům a schopnosti dát na na patřičném místě najevo, když se jim něco nelíbí, a říci, jaké by své město rádi měli. Politiků se můžeme ptát – zaměříme-li se na náš příklad –, zda je víc v zájmu Berlíňanů kochat se starou architekturou, které je tu poskrovnu, nebo se nechat vizuálně „unášet“ sdělením kdejaké firmy kdekoli a za jakýchkoli podmínek. Co si víc odnese turista z takového prostředí? Bude to spíše hezká vzpomínka na dovednost starých mistrů a citlivou návaznost současných architektů na jejich díla, nebo se mu vybaví grafický guláš, tlačící se dopředu a potlačující vše kolem? Věřím, že se většina z našich vzpomínek upíná k místům, která čiší ojedinělým nábojem, ne však agresí, která vzniká z vizuální nahodilosti a neuspořádanosti.

Další podstatnou část této problematiky tvoří reklamy podél komunikací. Na těchto místech mají obří plakáty nechtěný vliv na koncentraci řidičů při jízdě autem. Místo hledění na vozovku totiž řidičovu koncentraci, ať chce nebo nechce, na sebe strhávají různé poutače, které jsou opatřené nejen nějakým obrázkem, ale i písmem. Takže se lze lehce dovtípit, že jistou pozornost vyžadují, protože jsou graficky schválně nápadnější než úsek, který máte před sebou. V Německu je například možné v současnosti najít podél dálnic jen billboardy, které upozorňují na nebezpečí rychlé jízdy. Jde tedy spíše o výchovný efekt. Pravou reklamu najdete až na odpočívadlech. Projedeme-li se po tuzemských dálnicích a silnicích, nebudeme vědět, na co se máme soustředit dřív, tedy jestli se chce po nás zdatně řídit, nebo nakupovat. Z českých luhů a hájů lze jako odstrašující příklad za všechny zmínit hlavní silnici ve Znojmě. Zkuste si pobýt nějaký čas v sousedním Rakousku a pak přejet na české území a projíždět tímto jihomoravským městem. Myslím, že budete doslova zírat a nevědět, kam s očima. Z toho jasně vyplývá, jaký vliv na koncentraci řidičů billboardy podél komunikací mají. Podle laického a logického úsudku určitě značnou na to, aby na jistou chvíli odvedly pozornost od dění na vozovce. Můžeme se ptát, přispívá to k bezpečnosti a klidné jízdě, nebo spíše naopak? Domnívám se, že naopak. Ostatně v jiných státech na to přišli již dávno. Nebylo by proto na škodu vzhledem ke zlepšení bezpečnosti, která je kromě jiného spojená s koncentrací a rozvážností, přehodnotit pravidla využívání a vzhledu reklamy u komunikací, jakož i ve veřejném prostoru vůbec. Jinak bude Česko místy nadále působit jako podivný disneyland, ve kterém jde v první řadě o propagaci výrobků, a ne o možnost obdivovat zdejší kulturní a přírodní krásy. Navíc se přece jedná o náš společný prostor, životní prostředí, v němž se chceme cítit my i naši návštěvníci příjemně, ne pod stálým stresem.

Student sociokulturních studií ve Frankfurtu nad Odrou, žijící v Berlíně.