Dokdy sázet na Mušarafa

Dva dny poté, co Mirek Topolánek odjel z Pákistánu, tam opět vypukly nepokoje. Historicky první návštěva českého premiéra s nimi samozřejmě nemá nic společného, ale jeden bod z Topolánkovy agendy oživit mohly: do jakého státu prodáváme radiolokátory Věra? Plány vyvézt tuto citlivou technologii do Číny zhatil odpor spojenců, zejména USA. Proti exportu do Pákistánu spojenci nic nemají, ale za pozornost ta země stojí.

Ne že by Islámábád patřil mezi „lotrovské režimy“, ale tamní vývoj je pozorně sledován. Tvrdé pouliční boje mezi stoupenci vlády a opozice, ještě tvrdší zásah policie, pak generální stávka ve velkých městech, pár dnů nato sebevražedný atentát v Péšávaru a 25 mrtvých. Ve zprávách z Iráku by takové dění zapadlo, jenže Pákistán patří k hlavním spojencům Západu v boji s terorismem.

Pákistán s Tureckem dnes představují dvě pozoruhodné zkumavky politického vývoje. V případě Turecka víme, oč běží. Na jednom břehu politické strany ukotvené v místní tradici islámu chtějí podíl na moci, který by odpovídal jejich politické síle. Tomu se snaží bránit strážci „sekulárního fundamentalismu“ a Evropa to vše sleduje jako pozorovatel. V případě Pákistánu to není tak černobíle přehledné ani „sportovně“ neutrální. Už proto, že rivalita mezi Tureckem a Řeckem, navíc mírněná členstvím v NATO, je slaboučkým odvarem rivality mezi jaderným Pákistánem a jadernou Indií.
…