Tehdy jsem začala čarovat

Viola Fischerová se narodila v roce 1935 v Brně v rodině filozofa Josefa Ludvíka Fischera. Po studiu na filozofické fakultě v Brně a v Praze (polština, čeština) pracovala jako redaktorka literární redakce Čs. rozhlasu. Po okupaci 1968 odešla se svým budoucím mužem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) do Basileje, kde pracovala jako asistentka režie v Basel Theater a učila na učňovské škole. Na místní univerzitě absolvovala germanistiku a historii. Poté, co její muž v roce 1984 spáchal sebevraždu, odstěhovala se do Německa a navázala spolupráci s RFE a s časopisem Svědectví. V roce 1987 se vdala za spisovatele Josefa Jedličku, o tři roky později podruhé ovdověla. Od roku 1994 žije v Praze. Z jejího básnického díla připomeňme sbírky Zádušní básně za Pavla Buksu (1993), Babí hodina (1994, cena Českého literárního fondu), Jako pápěří (1995), Odrostlá blízkost (1996), Divoká dráha domovů (1998), Matečná samota (2004), Nyní (2005).

Francouzská spisovatelka Durasová vysvětlovala důvod, proč píše, pomocí příměru: chlapeček v kolečkové židli si pouští na pláži draka, ostatní děti dávno odešly domů, ale on tam klidně sedí: je sice chromý, ale nemůže se mu přece nic stát, podle draka na nebi ho najdou. Co byste řekla vy, kdyby se vás někdo zeptal?

Já bych si vůbec nebyla jistá, že mě někdo najde. Naopak. Mám v hlavě jinou představu z dětství: stojím u studny v nějaké…