Vědomí, že už to takhle dál nejde

Michal Anděl

(59) vystudoval navzdory nepřízni bývalého režimu všeobecné lékařství (koncem 60. let se aktivně účastnil studentského hnutí) a v roce 1981 se stal šéfem jednotky intenzivní metabolické péče v pražském IKEM. Po roce 1989 mohl začít působit také na Karlově univerzitě, na níž byl v roce 1992 jmenován profesorem. Patnáct let stojí v čele II. interní kliniky na Vinohradech, šest let byl děkanem 3. Lékařské fakulty UK, dnes je jejím proděkanem pro vědecký výzkum. V letech 1992–2000 byl členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, dosud je členem její Komise pro živou přírodu. V příštích volbách kandiduje na funkci rektora Univerzity Karlovy. Michal Anděl je ženatý, má dvě děti.

Co může české zdravotnictví donutit k zásadní reformě?

Je k ní řada důvodů – počínaje vědomím, že už to tak dál nejde. Vůle k reformě ale chce směs odvahy a racionální úvahy, která snad už začíná mít podporu v argumentech. A vedle toho i zásadnější pohled na to, co se děje s nemocnicemi. Jejich problém zdaleka není jen v tom, jestli jsou to akciové společnosti, nebo veřejnoprávní či státní instituce. Základní problém nemocnic je v tom, co se stalo s medicínou.

Co se stalo s medicínou?

Dramaticky se zkrátila doba hospitalizace. Zatímco před třiceti lety ležel v nemocnici pacient s infarktem myokardu nebo se žaludečním vředem šest týdnů, dnes se s…