Bondy zachránil národ

Tento týden uplyne 75 let od chvíle, kdy v Praze přišel na svět Zbyněk Fišer, později známý básník a filozof s pseudonymem Egon Bondy. Jeho neoficiální sláva sílila od počátku 50. let, dosáhla vrcholu v letech sedmdesátých, zeslábla v druhé polovině 80. let a nakonec pohasla po listopadu 1989, kdy nad ním mnoho lidí udělalo kříž. Co vlastně Egon Bondy znamená pro českou kulturu?

Oáza pro každého

Nechme stranou současné pochybnosti a přenesme se do časů normalizace, kdy Bondyho místo ve svobodné, nezávislé československé kultuře bylo nezpochybnitelné. Co bylo příčinou? Přispěla k tomu Bondyho filozoficko-karatelská, vizionářská, angažovaná poezie, která zlidověla, nebo jeho prózy? Bezesporu obojí. Bondyho práce čtenáře oslovovaly dík intelektuální poctivosti autora, který se ničeho neštítil, necítil se povýšeně, nad ničím neohrnoval nos – naopak, o vše projevoval nehraný zájem. V pražské společnosti nejrůznějších nafrněných estétů nebo naopak nafrněných antiestétů byl Bondy skutečná oáza. Chodily za ním desítky, možná stovky lidí, roztodivných individuí, psychopatů, grafomanů, nadšených neumětelů, podivínů… a on nikdy nikoho nevyhodil. A to ne z neschopnosti někoho vypoklonkovat, ale ze zájmu. Zatímco mnozí intelektuální snobové obživli jen v přítomnosti osoby, která stála v pomyslném kulturním společenském žebříčku výše než oni, Bondy byl schopen poctivě naslouchat…