Čína kontra Kjóto

Summit skupiny nejbohatších zemí G8 ve skotském Gleneagles byl kromě jiného věnován i otázce globálního oteplování. To je automaticky dáváno do souvislosti s lidskou průmyslovou činností a za jediné řešení bývá označován podpis Kjótského protokolu o omezení emisí skleníkových plynů vyspělými zeměmi. Na jedné straně stojí odpovědní státníci, kteří hodlají prosadit ratifikaci protokolu ve svých zemích, na druhé jeho odpůrci, bezohlední zastánci průmyslové lobby. Jenže to může být i naopak.

Hlavním odpůrcem protokolu je prezident Bush, který ho nechce podepsat z ekonomických důvodů. Znamenal by podle něj příliš velké výdaje pro americký průmysl – náklady, které by bylo možné lépe využít v podobě investic do nových, úspornějších technologií. Bush tedy v zásadě říká: „Nemá cenu vrážet obrovské částky do omezení emisí starého trabanta, raději budeme šetřit peníze na nákup moderního úsporného vozu.“ Evropští státníci naopak chtějí podepsat a říkají: „Raději vylepšit trabanta než čekat.“ Oba přístupy jsou legitimní, ale existuje jiná zásadní námitka proti podepsání protokolu. Pokud Spojené státy začnou omezovat své firmy, ty přesunou velkou část své průmyslové produkce do zemí, které nejsou protokolem vázány, zejména do Číny. Oxid uhličitý ušetřený v Severní Americe by byl namísto toho vyprodukován v Asii, a to v mnohem větším množství. Čínský průmysl je totiž mnohem méně…