Na něco stačí zdravý selský rozum

Profesor

Václav Pačes

se narodil v roce 1942 v Praze. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK pracoval v Ústavu molekulární genetiky (od roku 1999 je tu ředitelem). Specializoval se na genetiku a genomiku, v 80. letech vedl tým, který jako jeden z prvních přečetl úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru, je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Přednáší na pražské Vysoké škole chemicko-technologické molekulární genetiku a genové inženýrství, působil na Yaleově univerzitě a na univerzitách v Chicagu, Seville, v Bristolu aj. Je autorem víc než sta původních prací. V letech 1993–1997 byl místopředsedou Akademie věd, před dvěma týdny byl zvolen jejím předsedou. Václav Pačes je ženatý a má dva syny.

Stěží si lze představit živější vědní obor než ten váš. Prudce se rozvíjí, vzbuzuje naděje nemocných, vyvolává obavy. Které objevy ve vašem oboru patřily v uplynulém roce k nejvýznamnějším?

Jednoznačně je to přečtení dědičné informace našeho nejbližšího příbuzného – šimpanze. Stojí za to připomenout, že rozdíl v dědičné informaci člověka a šimpanze je tak nepatrný, že vyvolává otázku, zda by neměli být zařazeni do jednoho rodu. V případě jakýchkoli jiných živočichů by takové sloučení myslím nikdo nezpochybňoval.

V čem je ten objev důležitý?

Otevírá možnost srovnat šimpanzí dědičnou informaci s dědičnou informací člověka a…