Byl noční můrou diktátorů

Sotva se najde novinový článek, o němž by někdo tvrdil, že změnil svět k lepšímu. O textu, který v roce 1961 napsal tehdy třiatřicetiletý londýnský právník Peter Benenson, to však platí do poslední tečky. Když jeho autor minulý týden ve svých třiaosmdesáti letech podlehl v oxfordské nemocnici Johna Radcliffa zápalu plic, mohlo jej hřát vědomí, že svou bezmála půlstoletí starou statí uvedl v život hnutí, jež zachránilo tisíce politických vězňů před žalářem, mučením a smrtí.

Bombardujte vlády

Bylo chladné listopadové ráno roku 1960, když se Peter Benenson v londýnském metru začetl do novin. Ta chvíle změnila jeho další život. Vášnivého bojovníka proti nespravedlnostem rozzuřil článek o dvou mladých Portugalcích, které diktátorský režim Antónia Salazara odsoudil k sedmi letům vězení. Provinění? V jednom z lisabonských barů si symbolicky připili na svobodu.

„Byl jsem tak vzteklý, že jsem vystoupil z podzemky, usedl do lavice v kostele svatého Martina a začal přemýšlet, co by se proti tomu dalo udělat,“ vzpomínal Benenson později. Po hodině horečnatého rozjímání v studených chrámových lavicích dospěl k názoru, že je třeba zmobilizovat každého, kdo chová úctu k lidským právům, a povzbudit ho k činu.

Jak by takový čin měl vypadat, popsal v článku, který pod titulkem „Zapomenutí vězni“ vyšel 28. května 1961 na titulní straně víkendové přílohy britského…