Vrtěti dolarem

Ještě to není tak dávno, kdy kdekdo lámal hůl nad eurem: během celého roku 2001 trvalo mezi evropskými státníky (a nejen mezi nimi) rozladění z trvalé slabosti jednotné měny vůči americkému dolaru. Píše se rok 2004 – a situace je právě opačná, za jedno euro se dnes platí 1,2 dolaru. V únoru například ministři financí a guvernéři centrálních bank nejbohatších zemí (G-7) vyjádřili zneklidnění nad „nadměrnou volatilitou“ a „nepředvídanými pohyby“ měnových kurzů; přeloženo do běžné češtiny, dolar oslabil až příliš.

Nestabilita mezi kurzy hlavních světových měn je dávné téma. Ostatně: zkušenost se značnými výkyvy 70. a 80. let vedla ke vzniku Evropského měnového systému, jejž později nahradilo euro. Může jednou nestabilita zmizet?

Ano, nerovnováha

Stížnosti na nadhodnocené či podhodnocené měny existují stále. Pochopitelně: kurzové nerovnováhy se promítají do platební bilance a následně do vnějšího zadlužení. Zato relativně stabilní kurz prospívá zahraničnímu obchodu, snižuje náklady a vůbec zlepšuje podnikatelské prostředí – zvláště v otevřených ekonomikách.

Tak jako se dřív debatovalo o „správném“ kurzu německé marky nebo o „správné“ paritě dolaru a japonského jenu, v současnosti je tímto tématem dolar a euro. Pohyb byl skutečně znatelný: během let 2002–2003 jednotná evropská měna posílila vůči americké dvakrát tolik co britská libra či kanadský dolar (zdaleka nejvíc ovšem…