Minulou středu udělal Václav Havel poslední státnický čin ve funkci prezidenta – signoval dopis osmi evropských státníků na podporu Spojených států ve věci irácké války. Je to výmluvná tečka. Jako tolikrát předtím, když došlo na lámání chleba, prezident nahradil váhající ministry. A jako tolikrát předtím vypadala Česká republika lépe, odvážněji, sebevědoměji, než by odpovídalo realitě.
Ovšem Havlova éra v neděli skončila. Ve zdejší politice ode dneška ubyde i činů nebo výroků, které by šly mimo bezpečný většinový proud či proti němu. A soudě podle jmen možných prezidentských kandidátů, na nichž se shodli předáci vládní koalice, nemá cenu v nejbližších letech čekat z Pražského hradu cokoli zajímavého.
Trn ze Špidlovy paty
Místo Havla měl dopis původně podepsat Vladimír Špidla – ostatních sedm zemí zastupovali jejich ministerští předsedové. Premiérovi se však podle jeho slov “zdálo nadbytečné něco dalšího dodávat” k českému postoji vůči válce k Iráku. I sám Špidla by možná měl potíže, kdyby měl krátce shrnout, jaký postoj to vlastně je, protože vládní politici ho důkladně zamotali do mlhavých podmínek. Dopis osmi evropských státníků naproti tomu mluví v klíčové pasáži jasně: “Rezoluce (Rady bezpečnosti OSN)
č. 1441 je poslední šancí Saddáma Husajna na odzbrojení mírovými prostředky.” Není už tedy nač čekat a útok lze zahájit kdykoli. Což je názor, s nímž podle posledního průzkumu nesouhlasí 82 % občanů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
