2003/25
Editorial
Minulý týden
Scéna
Dopisy
Zahraničí
Z minulého týdne
Zbyněk Petráček, Teodor Marjanovič
Vraťte tam ten sloupek
Karel Hvížďala
Solidaritou na ně
Lubomír Gombos
Na konci května běloruská vláda na tři měsíce pozastavila vydávání nezávislého deníku Bělorusskaja dělovaja gazeta (BDG). Jako formální důvod k zákazu posloužila anketa – list se ptal čtenářů, co si myslí o zapůjčení vládního letadla vítězce konkurzu modelek, který právě proběhl v Minsku. Ruská krasavice se prezidentu Alexandrovi Lukašenkovi tak zalíbila, že jí letadlo poskytl na návrat domů do Moskvy. Většina čtenářů kupodivu odpověděla, že jim Lukašenkovo gesto nevadí, ale vláda pochopila anketu jako snahu o hanobení prezidenta.
Na počátku bylo Giscardovo slovo
Kateřina Šafaříková
Pomodlíme se a odhlasujeme
Anna Matušková
Kdo to zdramatizoval, toť otázka
Michal Sedláček
Pozor, balvany na cestě
Zbyněk Petráček
S příměřím ve Svaté zemi je to jako s klidem zbraní v jiných konfliktních oblastech. Vyhlašuje se slavnostně za bzukotu televizních kamer a potřásání rukama, v tomto případě ozdobeno přítomností amerického prezidenta George W. Bushe a zvolených i korunovaných hlav států v okolí. Ale jakmile slavnostní okamžik pomine, přijde na skutečné lámání chleba. Šest dnů poté, co byl 4. června v jordánské Akabě přijat projekt „cestovní mapy“, se idyla zadrhla.
Mapa ve své úvodní fázi žádá dvě základní věci: výměnou za demontáž struktury teroru na palestinských územích demontáž části židovských osad, které tato území rozdělují na nesouvislou mozaiku. Minulé pondělí také izraelská armáda zahájila evakuaci některých osad. V úterý ale z vrtulníku v Gaze zaútočila na auto, v němž jel jeden z předáků Hamasu Abdal Azíz Rantisí – on sám unikl se zraněními, nicméně na místě zůstali tři mrtví včetně padesátileté ženy a osmileté holčičky. Ve středu pak sebevražedný atentátník vyhodil do vzduchu jeruzalémský linkový autobus – výsledkem bylo 17 mrtvých a přes devadesát zraněných.
Kultura
Mimochodem
Viktor Šlajchrt
Co skrývá Alice Munroová
Jan Rejžek
Respect v rytmu ska
Jaroslav Pašmik, Petr Dorůžka
Jediný pražský festival zaměřený na world music Respect se po šesti letech poprvé koná mimo Pražský hrad. Nový prezident Václav Klaus totiž na poslední chvíli znemožnil uspořádat letošní přehlídku v prostorách Hradu a organizátoři ji museli narychlo přesunout na ostrov Štvanice. Festivalu to vydatně zkomplikovalo život, v uplynulých letech ale zažil i triumfy. Tím nejsilnějším byl první ročník 1998 s koncertem dvou romských kapel, Taraf de Haidouks a Kočani Orkestar. Déšť, úhlavní nepřítel open-
-air festivalů, tenkrát prohrál na celé čáře. Muzikanti pokračovali v neplánované jam session bez ohledu na počasí a zdejší vkus zůstal natrvalo infikován balkánským hudebním virem. Odvaha či tvrdohlavost šéfa festivalu Borka Holečka hledat novou a u nás neznámou hudbu se osvědčila: v dalších ročnících jsme zažili vířící derviše ze Sýrie, kočovné Tuaregy ze Sahary i elektronické brazilské fúze. Druhou stranou téže mince je Holečkova neochota ke kompromisům. Respect se programově vyhýbá tuzemským módním kapelám, a zřejmě proto zatím nedokázal oslovit širší publikum. Letošní ročník by ale mohl přinést změnu k lepšímu: vrcholem programu bude totiž světoznámá skupina Skatalites, kterou lze s nadsázkou označit za „jamajskou Buena Vistu“.
Dvacet let s Agonem
Jaroslav Pašmik
Puding se pozná nejlépe, když se sní
Viktor Šlajchrt
„Filozofie se skládá z jednotlivých filozofií, podstatně rozdílných, z nichž každá si to, co filozofií je, definuje odlišně,“ píše filozof Zdeněk Vašíček v jedné ze statí své nové knížky Podmínky volby. Zmíněnou zkušenost může s autorem sdílet i čtenář intelektuálně mnohem méně protřelý, jemuž se filozofie nejčastěji vnucovala v podobě muzea myšlenkových kuriozit nebo jako součást značně podezřelých ideologických systémů. V devadesátých letech zažila dokonce jistou konjunkturu, když se v médiích vydatně hovořilo o filozofii cestovního ruchu, zdravé výživy,
hazardních her a jiných oborů podnikání. Rozpínavost pojmu vede k mlhavosti a pro putování takto nepřehledným terénem může Vašíčkova kniha posloužit jako aktuální průvodce, v němž lze dosud občas zahlédnout, co z filozofie zbylo.
Civilizace
Ráj, cukr a gigabyty
Petr Koubský
Kaleidoskop
Lukáš Čermák
Masový vrah mezi námi
Ivana Pustějovská
Na starých mužích, kteří si občas sednou na lavičku a krmí holuby, vlastně nemusí být nic zajímavého. Snad jen že některý z nich může být největším československým masovým vrahem. Karol Pazúr, který nechal měsíc po válce chladnokrevně povraždit 265 německých civilistů, může být opravdu kdekoli. Po vyhlášeném funkcionáři Svazu protifašistických bojovníků, který se nikdy nepřestal holedbat postřílením téměř tří stovek „fašistů“ (nejmladšímu bylo šest měsíců), se po roce 1989 slehla zem. Možná si užívá penze v Košicích, prý ho viděli v Americe, možná leží s kamenem na krku v některém slovenském jezeře.
Ekonomika
Třikrát na okraj
Lenka Zlámalová
Asie v Pardubicích
Marek Pokorný
Před třemi lety koupil nadnárodní výrobce počítačů se sídlem na Tchaj--wanu Foxconn část zanedbaného areálu zkrachovalého výrobce radarů Tesla Pardubice. Dnes zaměstnává 2150 lidí (další tisícovku plánuje přijmout) a obratem přes 37 miliard korun pronikl do první desítky největších českých podniků. Z asijských firem zde není sám. Již dva roky vyrábí v Pardubicích mobilní telefony a autoradia japonský Panasonic s osmi stovkami zaměstnanců a minulý měsíc položila základní kámen nové továrny na automobilové součástky další japonská firma Toyota. Právě východočeské Pardubice se staly v očích zahraničních investorů jedním z nejpopulárnějších míst v zemi. Díky továrnám na elektroniku jsou jedním z mála míst, kde již několik let neroste nezaměstnanost, přestože dva největší zaměstnavatelé minulosti, Synthesia a Tesla, propustili téměř dvacet tisíc lidí.
Libra, to je naše bohatství
Pavel Chalupníček
Být bohatý jako Kelt
Lenka Zlámalová
Domov
Připomeňme si
Ondřej Kundra
Cesta na západ je volná
Ondřej Kundra, Kateřina Šafaříková
Radši kopat do hrobů, než krást
Hana Čápová
SMS pro vraha
Jaroslav Spurný
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu sledoval loni na podzim bulharský gang, který na severu Čech násilím nutil své krajanky k prostituci. Nasadil na mafiány také odposlech telefonů, který policisty přivedl k šokujícímu odhalení. Gang řídil Cvetomir Belčev, který si přitom v klidu čtvrtým rokem odpykával trest za vydírání a kuplířství v rýnovickém kriminále. Rozkazy a pokyny k „akcím“ uděloval pomocí mobilu, který mu půjčoval podplacený dozorce. To je jeden z příkladů, kterým zdůvodňuje vězeňská služba požadavek na zvýšení svých pravomocí. Chce mít právo používat odposlechy v celách, agenty anebo kontrolovat „podezřelé“ osoby, pohybující se v blízkosti věznice. Tedy stejné pravomoci, které měla před listopadem 1989 v kriminálech prostřednictvím tzv. Vězeňské agentury StB. Špidlova vláda požadavek vězeňské služby před deseti dny schválila.
Čtyřicet pět vdov někde v Africe
Erik Tabery
Stát žaluje politické vězně
Ondřej Kundra
Anabáze lidí odvlečených po druhé světové válce Stalinovými agenty z Československa do sibiřských lágrů nebere konce. Ačkoli stát po dlouhém polistopadovém přešlapování schválil před rokem zákon na jejich odškodnění, rozhodl se jim nyní znepříjemnit život. Místo zmírnění utrpení dodatečnou nápravou křivd pohnal tyto lidi za jejich kritiku pomalého odškodňování před soud.
Stalinovy vězně se rozhodla umlčet Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), která má podle zákona finanční satisfakce vyplácet (za každý započatý měsíc v lágru dvanáct tisíc korun pro přímé účastníky, polovinu pro pozůstalé).
Komentář
Praha není garáž
Petr Třešňák
Škromach brání Čechy
Kateřina Šafaříková
Skalpel, ale rychle
Hana Čápová
Dej si pozor, Kime
Marek Švehla
Poslední zprávy z celé řady zemí připomínají „zlaté“ časy studené války. Fidel Castro a barmští generálové pozavírali disidenty, běloruský diktátor Lukašenko zakazuje noviny a novináře posílá na nucené práce, v Číně jsou členové pokojné náboženské skupiny biti a zavíráni do kriminálu, do Zimbabwe nesmí západní novináři, aby neviděli likvidaci kritiků prezidenta Mugabeho, o Severní Koreji škoda mluvit. Svět se sice stále více propojuje, to ale nebrání tomu, aby v něm v relativním poklidu vládli dál nepokrytí lupiči a vrazi oblečení do vymydlených obleků či vojenských uniforem. Copak neexistují páky, jak všechny tyto odpudivé režimy sprovodit ze světa, musí se nutně ptát člověk, který se teprve nedávno podobných kreatur zbavil a má jejich sevření ještě v živé paměti?
Ve hvězdách
Adam Drda
Referendum, které otřáslo Českem
Erik Tabery
Tak dobrou zprávu čekali jen opravdoví optimisté: Češi se vydali do Evropské unie s hlasitým ano. Více než polovina jich přišla k hlasovacím urnám a tři čtvrtiny se pak rozhodly pro Brusel. Nejdůležitější okamžik od vstupu do NATO. Etapa hamletovských úvah, zda být, či nebýt v Unii, končí. Nastává čas pro otázku zásadnější: Co tam budeme dělat.