Puding se pozná nejlépe, když se sní

„Filozofie se skládá z jednotlivých filozofií, podstatně rozdílných, z nichž každá si to, co filozofií je, definuje odlišně,“ píše filozof Zdeněk Vašíček v jedné ze statí své nové knížky Podmínky volby. Zmíněnou zkušenost může s autorem sdílet i čtenář intelektuálně mnohem méně protřelý, jemuž se filozofie nejčastěji vnucovala v podobě muzea myšlenkových kuriozit nebo jako součást značně podezřelých ideologických systémů. V devadesátých letech zažila dokonce jistou konjunkturu, když se v médiích vydatně hovořilo o filozofii cestovního ruchu, zdravé výživy, hazardních her a jiných oborů podnikání. Rozpínavost pojmu vede k mlhavosti a pro putování takto nepřehledným terénem může Vašíčkova kniha posloužit jako aktuální průvodce, v němž lze dosud občas zahlédnout, co z filozofie zbylo.

Žádnou vlastní filozofii autor nedefinuje, ani se nepřiklání ke koncepcím již definovaným, i když je s dějinami i současným stavem filozofického myšlení obeznámen jako málokdo. Má přehled o celku a jistě by dokázal vykreslit jeho bohatě strukturované panorama, raději jej však využívá jako příruční skladiště nástrojů, jejichž použitelnost testuje při řešení konkrétních problémů. Efektní myšlenkové kreace zaštítěné nejzvučnějšími jmény současných myslitelů se při takovém zacházení občas promění v úděsné žvásty, byť na akademické půdě zněly opojně. Pádným sarkasmem vůči autoritám Vašíček vskutku nešetří, ale v…