Doživotíčko Zdeňka Rotrekla

Jakási jedenadvacetiletá nebožačka, prý dokonce studentka, kandidující za komunistickou stranu do Parlamentu České republiky, dovolí si tvrdit o nezákonných procesech a politických vraždách padesátých let: „Lidovcům také nikdo nevyčítá upálení Mistra Jana Husa.“ V archivu Originálního videožurnálu je záznam z debaty, kterou disidenti v roce 1988 vedli o fenoménu „osmašedesátého“. Kolem stolu sedí doslovná esence Charty 77: zakázaný spisovatel z podnikatelské prvorepublikové rodiny vedle spisovatele - proletářského rebela, dvojice komunistických funkcionářů z šedesátých let a angažovaný nestraník. Mezi nimi radikální nekomunista a katolík. Štíhlý starší muž pomalu promlouvá a ostře gestikuluje: „Rok 1968 nelze pochopit bez roku 1948, bez onoho dvacetiletí koncentráků!“ Současně mluví o fenoménu - viníci, tedy komunisté, umožní svým obětem, aby se organizovaly proti nim v organizaci politických vězňů. Zdeněk Rotrekl ví, o čem mluví. Po únoru 1948 byl vyloučen ze studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V dubnu 1949 vylákán provokatérem na schůzku, zatčen a 17. listopadu, na Mezinárodní den studentstva, odsouzen v tajném procesu. Původní návrh pro devětadvacetiletého studenta filozofie, dějin umění, už tehdy známého básníka a nejmladšího člena Syndikátu československých spisovatelů, zněl - trest smrti provazem! Později změna na doživotí. Doživotíčko, jak si libovali političtí vězni. Nakonec více než třináct let na Borech, v Leopoldově, na uranu v lágru…