Happy end. Tak se jmenuje série posledního tisíce „maluchů“, polských fiatů, které v těchto dnech opouštějí továrnu Fiatu v podbeskydské Bielsko-Biale. Auto nebylo pro Polsko o nic menším symbolem než trabant pro NDR. Jen s tím rozdílem, že standardní výrobek polského „bygošového“ komunismu spíše urychlil jeho pád, než aby jej oddálil, a po roce 1989 skvěle obstál v konkurenci jiných značek.
Dobýt Východ i Západ
Masová motorizace byla jedním z hesel, pod nimiž svou vládu v Polsku zahájil Edward Gierek (1970–1980), muž s pověstí „liberálního“ komunisty. Na základě smlouvy, kterou podepsal s italským automobilovým koncernem, se v Polsku od roku 1973 začal sestavovat Fiat 126 p, pro své nevelké rozměry obecně nazývaný „maluch“. Jeho první cenu (69 tisíc zlotých) určila polská vláda ve zvláštním usnesení. Včetně kusů vyrobených na počátku v Itálii se během 27 let vyrobilo celkem téměř pět milionů fiátků, z nichž zhruba třetina byla vyvezena do 23 států světa. Dokonce i do tak vzdálených zemí jako Indie nebo Čína, kde byly využívány jako taxi. Všude ve světě, podobně jako v Polsku, chronické poruchy „maluchů“ pomohly šířit znalost motorismu. Majitelé fiátků například věděli, že oprava mechanismu spouštějícího startér nemá smysl - je lepší naučit se strkat do daného místa násadu od smetáčku a v létě otvírat vzadu poklop přehřátého motoru.Díky velkovýrobě, a tedy přístupnosti a nenadsazené ceně, ovládl Fiat 126 p už ve druhé polovině sedmdesátých let…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu