Pieta v Katynu

V pátek byl za účasti polského a ruského premiéra posvěcen hřbitov polských důstojníků v běloruském Katynu. Slavnost měla skromný, zdrženlivý ráz. Tím hlasitější bylo její poselství: neexistují tajemství, která by se dala navždy skrýt. Ani v Rusku, kde se výuka mlčení dostala do slabikáře sebeobrany. Během 60 let, které uplynuly od katynského masakru, přestalo být téměř vše o této věci tajemstvím. Jsou známa přesná data poprav, místa hromadných hrobů, seznamy obětí, výpovědi svědků, dokonce i jména katů, kteří jsou pečlivě vypsáni v dekretu lidového komisaře vnitra SSSR č. 001365 z 26. října 1940. Víme, že zabíjení se odehrávalo přímo nad jámou, kam oběti po ráně do týla samy padaly. Víme též, proč se v Katynu užívalo německých pistolí typu walter (jeden z klíčových propagandistických argumentů sovětského Ruska, který měl z masakru usvědčovat Německo), a ne naganů, které NKVD běžně používal. Ty druhé byly příliš těžké, což už dříve budilo nespokojenost katů pověřených likvidací Poláků v charkovském a tverském vězení - jednak kvůli bolestem dlaně, jednak kvůli problémům se splněním denní „normy“, tedy i se získáním patřičné prémie. V Polsku je katynská vražda symbolem vyhlazování polského národa během druhé světové války, symbolem plánovitého vyvraždění polské inteligence, které zahájil pakt Ribbentrop-Molotov a poté koordinovala pravidelná zasedání NKVD a gestapa. Vždyť oběťmi Katynu nebyli ve valné většině případů profesionální vojáci, ale důstojníci a poddůstojníci v…