Záznam manchesterského koncertu Boba Dylana z května 1966 se stal legendou mezi Dylanovými živými deskami. Jeho nahrávku pořídila firma Columbia, která ovšem s vydáním zaváhala, načež se koncert objevil na pirátských albech, obvykle pod chybným označením Royal Albert Hall (odvozeným od místa konání následujících show). Ostatně i dvojalbum připravované jako čtvrtý díl oficiální dylanovské archivní řady The Bootleg Series prosáklo na trh ještě dříve, než je koncem loňského roku firma pozdě, ale přece konečně vydala. Příchuť zakázaného ovoce je nyní - na dvojalbu Bob Dylan Live 1966 - nahrazena kvalitním zvukem ze tří stop původního stereofonního záznamu a částečně z monofonního záznamu, pořízeného v souvislosti s filmováním koncertu.
Dny zrady
Srovnání Dylanova britského turné v květnu 1966 s proslulými skandály Stravinského, Duncanové či Artauda, které nabízí úvod průvodního textu nového dvojalba, moc nesedí. Je ovšem nesporné, že mnohé relativně nedávné epizody z rockové historie postupem času nabývají váhy a stávají se záležitostí dobře prodejné nostalgie. A nejinak je tomu i v případě Dylanova legendárního koncertu: ten si teď můžeme po libosti připomínat díky skvěle připravenému vydání s luxusním bookletem a ve zvukové kvalitě, jakou si návštěvníci manchesterské Free Trade Hall před třiatřiceti lety mohli jen stěží představit. Po zmíněném, poněkud nadneseném úvodu bookletu už může být čtenář padesátistránkové brožury jen mile překvapován:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu