Tempora mutantur et nos mutamur in illis

Respekt po deseti letech nemůže být týž, jaký byl. Abych se pochlubil zbytky své vzdělanosti, my latiníci máme přísloví „Tempora mutantur et nos mutamur in illis“. Pokud jde, řečeno komunistickým slovníkem, o ideologickou linii, když začínal, byl to jeden z nejlepších listů - velmi tvrdě a zasvěceně mluvil o tom, co se děje a dělo. Nejhorší období pak prožíval před třemi nebo čtyřmi lety, kdy se mi zdálo (a nejen mně), že se z něj stává konformní časopis, který se přisírá ke Klausovi a tehdejší vládní nomenklatuře. Ne že by byl přímo konformní, ale tak opatrně brousil kolem tý mocenský zdi a snažil se do ní nenarazit. Asi před dvěma lety nabral Respekt nový dech. Mám pocit, že to souvisí s tím, že se majitelem stal kníže Karel a udělal z něj nezávislý týdeník, který nemá zapotřebí lízat prdel vůbec nikomu. Kníže Karel si může dovolit platit i časopis, který se nebude líbit vůbec nikomu. Ale to není pochopitelně jediný důvod. Souvisí to i s tím, že se trochu obměnila redakce, a vlastně každému časopisu trvá deset dvacet let, než se vyprofiluje. Stále tam ale jsou lidi, které znám ze starých dob a kterých si vážím. Juliana Respekt odbírá a jí si ho od ní pak beru. A i když jí už asi třikrát napadlo, že vypoví Lidovky a jiný časopisy, který odebírá, že by vypověděla Respekt, ji nenapadlo nikdy. První, co čtu, je ten Lamperův výcuc na zadní stránce. Lamper se za ty roky moc nezměnil: nenávidí rasismus, holocaust, myslivce, to je vlastně pořád stejný. Jen jak je starší,…