Za rychlost se platí

Představme si, že český soudce dostane po dovolené na stůl prázdninový spor. Zákazník žaluje cestovní kancelář, že hotel na Maltě byl špinavý, plný hmyzu a zvenčí páchly splašky. Cestovka se brání; jiným hostům se tam prý líbilo. Českým soudcům trvají podobné pře v průměru patnáct měsíců. Předvolávají ostatní zákazníky, soudní znalce, občas někdo onemocní. Proto se zdá logické, že chce-li ministr spravedlnosti Otakar Motejl zdejší procesy urychlit, musí změnit soudní pravidla. Třeba aby nebylo možné navrhovat stále nové důkazy nebo aby se dalo soudit i v nepřítomnosti žalovaných.Nejde to ale i jinak, bez složitých změn zákonů? Britský soudce Anthony Cleary loni touto dobou vyřešil zmíněný případ za týden. Prostě na Maltu zaletěl, hotel Palm Court si prohlédl a po návratu přiřkl za ubytování odškodné jen 55 liber; na tak levném zájezdu se prý lepší hotel čekat nedal.

Když chybí důvtip

Dotaz „Nejde to jinak?“ se vznáší nad celým bezesporu grandiózním projektem ministra Motejla, jak ho minulý měsíc schválila vláda. Právě proto, že rozsahem i významem jde o převratný projekt. Není v silách žádného ministra naplnit ho ještě v tomto volebním období - je toho tolik, že i kdyby prošla desetina návrhů, pořád to bude dost na zásadní změnu v tuzemské justici.Proč vlastně doktor Motejl začíná rovnou novými zákony, a nikoli podrobnou analýzou, zda dnešní systém ještě nemá skryté rezervy? Nebylo by účinnější a v důsledku i levnější, kdyby se potřebné změny…