Téměř okamžitě poté, co v prosinci 1991 Ukrajina vyhlásila samostatnost, začaly se z Kyjeva ozývat hlasy, že Ukrajinci by svou budoucnost spojili nejraději s Evropou, a ne s Euroasií. Od doktríny „Západ naším strategickým partnerem“ se však Kyjev v poslední době stále více distancuje. Překvapivé? Ano, ale jen pro méně pozorného pozorovatele událostí v tomto největším státě našeho světadílu. O deklarované prozápadnosti Kyjeva se totiž dalo pochybovat od samého počátku. Třeba už jen proto, že ukrajinští diplomaté označovali za „strategické partnerství“ jak vztahy s USA, Německem či Polskem, tak vztahy s Ruskou federací.
Ruské dědictví
Země „ležící u kraje“, jak by se dal přeložit název Ukrajina, zaujímá největší území jižní části evropské roviny a byla téměř tři století součástí různých státních organismů tvořených Rusy. Proto prakticky všichni Ukrajinci mluví plynule rusky a většina z nich užívá ruštinu v běžném styku. Doložit to lze pohledem na kanály ukrajinské televize, kdy Jockey z Dallasu sice mluví modernější verzí jazyka Tarase Ševčenka, a ne Puškina, ale protagonisté různých publicistických pořadů či televizních soutěží už komunikují hlavně rusky. Jazyková či obecněji kulturní blízkost je provázena blízkostí politickou a ekonomickou. Podobně jako Rusko je totiž Ukrajina zemí, kde se velmi dobře daří právnímu nihilismu. V parlamentu, který se od dob SSSR nazývá stále Verhovna rada, je na denním pořádku třikrát či čtyřikrát opakované…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu