Z Jaroslava Churáčka (22) jde strach i v soudní síni, když ho hlídá justiční stráž. Urostlý mladík s pečlivě vyholenou lebkou nenávistně sleduje soudce i žalobce a občas utrousí poznámku k publiku, třeba: „Stejně skončíte v plynu.“ Nepotlačitelná touha zabíjet přivedla skinheada i před pražský vrchní soud. Trvalo to skoro šest let, než česká justice uznala, že to, co v září 1993 provedl Churáček se svými kumpány v Písku, byla vražda. A že její oběť, osmnáctiletý Tibor Danihel, zemřel jen proto, že měl tmavou pleť. Churáček a jeho dva kamarádi, Zdeněk Habich a Martin Pomyje, si za to odsedí dohromady dvaadvacet let.
Vyjančená klukovina
Smrt Tibora Danihela se stala doposud nejdelším a nejkomplikovanějším případem rasového násilí v polistopadovém Česku. A než se policii a justici podařilo věc definitivně rozplést a potrestat viníky, umírali z rukou holohlavých bílých Čechů další lidé. Pro lidi, kteří případ od počátku sledovali, se stal proces s Danihelovými vrahy výmluvnou kronikou liknavé a nepříliš úspěšné snahy českého státu bojovat s vražednou nenávistí tuzemských holých lebek. Optimisté ale výsledek kauzy Danihel přes všechny průtahy interpretují jako naději, že spravedlnost nakonec zvítězí ve dvou obdobných, dosud neukončených případech smrti dvou českých Romů, Heleny Bihariové a Jána Lacka. I v těchto dvou kauzách totiž zatím justice tvrdí, že jejich vrahy nejsou skini, kteří zahnali do vody mladou ženu, respektive nechali otce bránícího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
