Pod vládou lobbistů

Ještě minulý čtvrtek odpoledne zněly kuloáry a jednací síň Poslanecké sněmovny hlasy českých poslanců. Ti se tu sešli v netradiční době předvolebního klidu, aby rozhodli o dvou odmítnutých zákonech. Více než o nevšední pracovitosti svědčilo setkání o tom, že práce dolní komory v posledních dvou letech neměla koncepci a že ji ovládl chaos.

Rovnováha mocí

Ústava nás řadí k parlamentním demokraciím, kde je moc výkonná a zákonodárná v rovnováze. Z tohoto pohledu je pro českou demokracii klasickým volební období před rokem 1996. Vláda se ve sněmovně opírala o většinu deseti hlasů a za všechny své chyby a omyly nesla odpovědnost především sama. Nedostatkem tehdy bylo, že roztříštěná levice neuměla vést aktivní opoziční politiku a její úkoly musely často plnit menší koaliční strany. Zvrat nastává po volbách 1996, kdy strany někdejší vládní koalice získaly pouze 99 mandátů. Vinou nejednotné opozice musely opět vytvořit vládu, tentokrát menšinovou. Opoziční ČSSD podmínila toleranci řadou dohod, získala například funkci předsedy sněmovny a polovinu předsednických funkcí v parlamentních výborech. Zatímco politologové v médiích ohlašovali zrod nové politické kultury založené na porozumění a kompromisech, vznikl krátce nato pravý opak: zesílená konfrontace mezi vládou a opozicí a nápadná snaha poslanců ČSSD vládnout skrze parlament. Rovnováha mocí se vychýlila ve prospěch sněmovny.Sněmovna během krátké doby vyprodukovala sérii doporučujících usnesení vládě …