Jak ven z pasti

Poslední prohlášení politických stran o povolebních koalicích hovoří jasnou řečí: stabilní vládní většina podobná té z let 1992–96 s největší pravděpodobností nevznikne. Nemá smysl donekonečna spekulovat o variantách povolebních koalic, které skutečné řešení napjaté politické situace stejně nepřinesou. Politický systém se prostě a jednoduše dostal do slepé uličky, ze které existují dvě cesty - prezidentská a parlamentní.

Prezidentská cesta

Naprosto roztříštěná povolební scéna a neschopnost stran vytvořit stabilní většinu může vést prezidenta republiky k rozhodnutí jmenovat premiérem politika bez ohledu na výsledky voleb. V čele vlády se tedy možná znovu objeví člověk všeobecně respektovaný, který má stejně blízko k pravici i levici. Je lhostejné, jestli by to prezident učinil hned po volbách, nebo až po marných pokusech některých politiků sestavit vládu. Navíc je docela možné, že „prezidentská cesta“ získá podporu nemalé části veřejnosti, která si po několika týdnech nejistot jmenování podobné vlády vynutí. V té chvíli se ovšem vytváří nová tradice parlamentní formy vlády ve prospěch prezidentské. Rovnováha mezi jednotlivými druhy moci se vychýlí ve prospěch hlavy státu a jeho neformálně vybojované kompetence si za čas vynutí změnu ústavy a posílení role prezidenta ve stylu francouzské páté republiky (přímá volba, rozhodující role při vytváření zahraniční politiky, jmenování některých ministrů a vliv na rozhodování vlády, právo vypsat volby apod…