Nepředvídatelnost jako Jelcinova strategie

Když před týdnem prezident Jelcin nečekaně rozpustil kabinet a odvolal po pěti letech působení v křesle premiéra Viktora Černomyrdina, odstartoval kaskádu spekulací o dalším osudu Ruska a jeho poměru ke světu. Zmíněné spekulace se pojí i se zdravotním stavem Jelcina a jeho schopností zvládat situaci. Chirurgický postup, kterým Jelcin nahradil dosavadní spíše kosmetické úpravy kabinetu, z tohoto pohledu přesvědčil svět o jeho trvající, ba vzrůstající moci. Umožnil také definovat Jelcinovu strategii pojmy jako „nepředvídatelnost“. Problém je ale třeba posuzovat nejen z vnitřního hlediska, ale i v jeho mezinárodněpolitickém rozměru.

Ponížen k povýšení

Spekulace o osudu Jelcinovi věrného Černomyrdina se pohybují mezi dvěma póly. Podle Vladimira Lukina, šéfa zahraničního výboru Státní dumy, byl Černomyrdin ponížen odvoláním z úřadu premiéra proto, aby byl v roce 2000 povýšen do úřadu hlavy státu v prezidentských volbách. Jelcin tak rozhodl o svém nástupci a nyní ho vyřadil z exekutivy jen proto, aby se Černomyrdin mohl věnovat politické práci a přípravě voleb jak parlamentních (1999), tak prezidentských (2000). Podle Lukina tak Černomyrdin získá širší manévrovací prostor a navíc se vyhne odpovědnosti za reformní kroky příští vlády, jež určitě vyvolají jisté sociální napětí. Této verzi by nasvědčovala i Černomyrdinova čtvrteční výzva ke sjednocení demokratických a proreformních sil. Jako šéf provládního a projelcinovského politického uskupení ji…