O Leninovi aneb život po životě

Ruskem otřásá dilema. Vedle sporu o armádu a její budoucnost, vedle rozpaků z trvale rostoucí propasti mezi bohatstvím a chudobou, vedle konfliktu mezi zaostalostí a snahou o návrat do ranku supervelmocí je tu i spor o budoucnost ostatků muže, jenž by se 22. dubna dožil 127 let. Ostatně právě Vladimír Uljanov - Lenin uvrhl v roce 1917 Rusko do stavu, z něhož se dodnes nemůže vymanit. Osudy krvavých diktátorů nebývají jednoduché, faktem však zůstává, že Lenin, jenž po dlouhé a těžké nemoci zemřel 21. ledna 1924, se dodnes nedočkal toho, co očekává každého smrtelníka. Dodnes nebyl pohřben a jeho ostatky přestaly být teprve nedávno atrakcí, na kterou se chodili v zástupech dívat fanatičtí vyznavači bolševické utopie, ale i patologičtí zvědavci s nedostatkem vkusu.

Mezi šílenými vědci

Archetyp šíleného vědce, který se bouří proti vyšší moci (ať už si pod ní představíme Boha, nebo přírodu, neboť obojí člověka výrazně převyšuje), nabyl fyzické podoby v Institutu biologických struktur. Jeho úkolem bylo udržovat Leninovo tělo ve stavu, který umožňoval donekonečna opakovat ideologické klišé o „vůdci světového proletariátu, jenž je i dnes živější než všichni živí“. O Leninovi je známo, že umíral šílený. Nebyl však zřejmě dost šílený na to, aby si představil svou reálnou budoucnost po smrti. Pohřeb se totiž za normálních okolností neodpírá ani největším zloduchům.

Činnost vědců z Institutu biologických struktur byla bohatá, rozmanitá a - nejenom na…